Na první pohled je sbírka Relata refero formálně klasicistní (pravidelností veršů i latinskými citáty), při bližším ohledání jsou ale věci složitější. Pravidelnost formy je neustále rozrušována drobnými i méně drobnými posuny, ironizacemi, jazykovými familiárnostmi, vybočeními z rytmu, které básně vnitřně rozrůzňují, staví je proti nim samým, a tím zvyšují jejich reálnost a přesvědčivost.