HOME

Relata refero - ukázka


Ivanu Wernischovi

Jezdil jsem ve vozech Dona i Trhana
Poslouchal jezy nikdy nekončících vět,
Jimiž se vymlouvá Láska již zmrhaná
Hledal jsem smysl též v cestách zpět

Hledal jsem Studnu, ke které jsem scházel
V prenatálních časech (Místo, jež má paměť
Obcházela za nocí s nepokojem gazel)
Vždy znovu toužil jsem poklonit se Dámě

Našel jsem v Básni vinici a dům
Do Básně vešel jsem v podivné inkarnaci:
Pod prahem slov jsem protekl, Já Rum
Prostě jsem tady. Na poslední štaci

Teď vcházím do domu, (stěny se pohnuly)
Na nočním záhonu vítr chrastí lusky
Cítím dech stáří, začínám od Nuly:
Na schodech sloužím mši za Etrusky


ŽELETAVCE

Bůh jak bílá ryba vyplul nad hladinu
Měsíc na nás žene své Vojáky z cínu

Pramen světla padá na kamenný schod,
V důstojenství Noci, v tichu Vod

Pro úvaly spící Bohem objednaná klaka:
Kratičký potlesk Lůnu zakryvšího ptáka.

Je důstojenství Noci, je ticho Vod
Je do všech sálů Smrti otevřený vchod


KRÁTKÁ MODLITBA K PANNĚ

Panno milostiplná, pokrop naše čela
Bude babí léto – z křídel Archanděla

Krásná, ó, Panno, sestup mezi nás
Hle: Milostné zvířátko, hle: Neúprosný čas

Hle: Do tmy Měsíc pálí jako z děla

Ku městu se blíží Tisícročná včela


PROVENCE 1990

Jsem v Provence, ve vsi Loriol
Obloha si zapíná malé zlaté brože

Píši Ti lásko ze vsi Loriol
Vidím letět kouř a slyším cinkat nože

Mají tu kostelík, starý stovky let
Mají tu podzim, stačí přivonět

Mají tu kostelík, starý stovky let
Je tady krásně, a chtěl bych k Tobě zpět…

Jsem tady, v Provence, ve vsi Loriol
A v stráni pode mnou teď vrzly staré dveře

Vzpomínám na Tebe ve vsi Loriol
A zatím večer pad‘ na suché žluté keře

Mají tu kostelík, všude vládne příměří
Ve stráni občas cvakne klika u dveří

Mají tu kostelík, všude příměří
A dole v zahradách Pán ještě večeří…


NOCTURNO

Nad spánkem ulic bdí s halapartnou Švéd
Do oken kobra nepřestává plivat

Smutek je ve mně jak ve včelínech med
Dávno jsem v noci neslyšel Tvé vivat

(…a přikládám svou tvář k hlati jezer bled‘),
Slunce když kapradím oblohy prohořívá

Snáší se popel, popel Popelečních střed
Spím pod kopyty snů: těch ebenových hříbat!


SILVESTROVSKÁ ETUDA

Prší Ti bělásci na rty plameňáky
Do domu vešel mráz pochodovým krokem

U dna mé paměti scházejí se vraky:
Po srážce starého s novým rokem


CETTE NUIT

(Riviera)

Korábe s děly, a s Pannou na přídi
Slyšíš ten smích? Nejsem, kdo závidí…

Korveto z Toulonu, Génie loci
Dnes při mně pluj. Dnes, této noci!

Modlím se k Tobě, očistiv se z pýchy
Létají komety… (přístav už je tichý)

Usínám v parku, slyším zpívat vlny
Koráb snů vyplouvá, pluje… A je plný


GÉNIUS, ANDĚL STRÁŽNÝ

Kouřil jsem na podzim první cigaretu
Modravý dým, ten patřil ještě létu

Na římsu spadla jemně žilkovaná můra,
Roztáhla křídla: Vše mne napadalo Shůra…

Hleděl jsem z patra na koruny stromů
Spatřil jsem Tebe, kterak navracíš se domů

Bylo mi blaze; po úsměv. Až k prahu
Býval bych letěl. Báseň zkřížila mi dráhu…


SKRYJE II

Opět jsem neviděl, jak včely odzbrojují lípu
Nelze se domluvit se sladkým Kozinou

Ač v poli popel chrp na hlavu si sypu,
Adhuc sub iudice… Ráčejí prominout

Nebe je oteklé hlaholením zvonů
Nesl jsem Víru, a Víra žárem pukla

Oči jsem zavřel, vodopád stříkl do záhonů
Eliška Slunce a soumrak její kukla


NA TOM BŘEHU

Na tomto břehu jsem prodal línou kůži
Vzduch voněl tabákem a vlasy dívky Petry
Málem se potkaly s dechem oleandrů, růží.
(Hlubinou dál. Dál odplouvaly tetry…)

Hellady žáre! S mými soluňskými bratry
V přístavech brodil jsem se, já posvátný ibis

Skořice jitra vylomila katry:
Už, už jsme byli… Jen kdybych… Jen kdybys.


ŽEHNEJ NÁM, PANE

Slunce stojí v kolejišti, stojí za stodolú
Proč obzoru z nosu spustila se Krev?
Dreyfusovi chvíle té Anděl shání Zolu
Prodírám se vzhůru svahem vinných rév

Atlantida noří se do večerní kávy…
Proč ležím v obilí s obnaženou hrudí?
Empúsa krouží okolo mé hlavy,
Cherub se mne dotýká, jeho prsty studí:

Dnešní noc rozvlní drobných tužeb stonky.
(Empúsa i Cherub vytratí se tiše)

A jen Tvůj hlas, hlas věčné Robinsonky
Lehkými krůčky přejde po mé míše.


A tato chladná Noc, tato černá krychle ledu
Pod těly včel zvolna rozpouští se

Slávy dcera. Déšť. Války, které vedu
Moje Tajná Láska, o které však ví se…