Stará bydliště – výbor
STARÁ BYDLIŠTĚ
6, Brunswick Gardens, Kensington
Maqui, můj kocourku, co děláš, ještě žiješ?
Musíš být velmi stár a znaven, jak je ti?
Je ještě v knihovně ta krásná poezie,
jsou ještě v knihovně Štolbovy paměti?
Brunšvické zahrady. Princ Albert ještě žije,
v Hyde Parku, v Kensingtnu, zde v těchto zahradách.
A žije starý dvůr, a žije Viktorie,
umíme setřít prach, umíme setřít prach.
Žije jak Chitussi, jak Štolba na jevišti,
žije jak minulé, žije jak všichni příští,
žije, jak v Anglii ožívá národ náš.
Pouť budoucí je tvá, zbavena zemské tíhy,
pouť budoucí je tvá, obrazy, básně, knihy,
pouť budoucí je tvá, a ty ji uhlídáš.
PODZIM
Shrabovat listí v parcích, jaká klidná práce.
Přecházet sem a tam a pomalu se vracet,
jako se vrací čas, jako se vrací dálka,
nostalgická jak známky na obálkách.
Našel jsem dopis, jenom tužkou psaný,
smazaný deštěm, zpola roztrhaný.
Ó dobo dopisů, kde jsi, kde jsi?
Jak Rilke psal jsem dlouhé dopisy;
teď mlčím, sbohem, přišel listopad.
Ryšaví koně vyjíždějí z vrat.
16. BŘEZNA
Čemu zde říkají suchý den je plno vláhy mezi
ještě holými korunami s prvními lístky drobné zeleně
Za branou přešlo z neznámých důvodů několik chodců
Zamženou modří ujíždějí vlaky k Londýnu
holubi usedají v teplém slunečním světle.
NOKTURNO
V noci, když se rozsvěcuje obilí
v sýpkách měsíčního světla,
každé zrnko ovsa svítí zvlášť.
Čarodějnice usedají na pometla.
Onen podivín z vesnice,
který si myslí, že nikdy nezemře,
vstává a odchází směrem k Morton-Marell.
Jdu kousek s ním, doprovázím ho.
Potkáváme dva letní hosty.
JITRO V ZÁŘÍ
Skořápky vajec, slupky jablek, zvadlé chrysantémy,
aeroplány obletují zemi,
pes v boudě spí a léto ztrácí se.
Hrušky a hrozny voní na míse.
Hadice v trávě, podběl na záhonku,
lehounký vítr, kolébání stonků,
zahradnické nůžky, zvonky, kroky, svět.
Jak se mi dýchá! Ještě mnoho let.
ODKUD JSME PŘIŠLI
Kdybych četl myšlenky jako vy
poznal bych docela jiný Žižkov a jiné Vinohrady
znal bych docela jiné cirkusy u Rajských zahrad
Zatím vy znáte viadukt u Pensijního ústavu z mé paměti
a na svůj vlastní jste už zapomněla.
BÁSEŇ JENDOVI A HELE ŠMARDOVÝM
Trošku psát česky znova,
chybí mi česká slova,
peří a lupení
těch krátkých letních dní.
Kůň kluše, kovář ková,
v měknoucím soumraku lípa je fialová.
Večerní procházka. Půjdu si sednout k ní.
A broučci spí a spí.
Tam dole u potoka Karafiát je znal.
Je noc, je temná noc a sovy mají bál.
Zůstane navždy v srdci.
Jdu lesem, proutí praská,
já a pes jménem Láska.
Hudeček: Noční chodci.
CIGARETA
Klementu Bochořákovi
Když člověk zapálí po práci cigaretu,
úlevný lehký smích se vkrádá do údů.
Úlevný lehký smích, a kuřák dává světu
přiznání dobrých chvil, dobrého osudu.
Bzukote nádraží a telegrafních drátů,
pošli mi ještě tam, kde Halas kouříval,
pošli mi pozdravy k Březinům do Kunštátu,
na nízký Anaberk, jen o kousíček dál.
Vydech jsem modrý kouř a modrý kouř se nese
do vašich Pisárek. Myslím si, že jsem v lese,
vracím se zpátky zas brněnskou tramvají.
Jedeme do remíz a kolem výstaviště,
kde vzadu za věží je fotbalové hřiště,
jedeme na hřbitov a dívky mávají.
SONETY
Dostal jsem balíček, oříšky, čokoládu,
kouřím a píši si, už bude nový rok.
Ten starý znavený nechejme zemřít vzadu,
vítejme novou krev do kolébavých slok.
Zas budu plést a rýt, zas půjdu na zahradu,
zas budu při práci sledovat jejich tok.
Sonety, jaká slast, verš za verš něžně kladu,
pomalý, rytmický a vážný jejich krok.
Zde máme nadílku až na Boží hod ráno,
co dáš mi Gertrudo, co dáš mi Mariano?
Mé múzy dejte mi hrst nových, svěžích slov.
Snad někdo napíše jak Rilke Kappusovi,
snad někdo napíše a ocení mne, kdo ví?
Snad budem ještě žít, než půjdem na hřbitov.
WIMBLEDON
Snad hraje Drobný právě Wimbledon.
Chlad, jejž dává
unaveným hlavám letní tráva,
naladil struny raket na večerní tón.
Listnatá úlevo, buď pozdravena, ave.
Koná se slavnost lét, dvě loutny, Jaroslave,
z Wimbledon Common, ze vzdálenějších luk,
po televizi slyším jejich zvuk.
Kdybys snad někdy v tomto milém horku
zázrakem našel moji Daliborku -
dvorce jsou nedaleko, celé v zeleni.
Přijeď, nežli prchnou tyto dny,
skryté jak Verlaine v trávě.
VÍDEŇ
Žebrák má místo u Dunaje
Tesklivý kolovrátek hraje
a jarní vánek z Schönbrunnu
ovívá starou korunu.
Březen už rozbaluje stany
a boudy pro voskové panny,
vagóny letí do dálky,
Isherwood sbírá fialky.
LICHTENŠTEJNSKO
Plíseň, krajka růže s rodokmenem,
náhrobek s nečitelným jménem,
hle, Lichtenštejnsko, malý stát,
kde možno v lesích spát a spát.
U zámku u ozdobné mříže
si češe bílé vlasy kníže,
a v ornamentech luceren
je skryto tajemství a sen.
PŘÁTELÉ
Ludvík Šestnáctý byl popraven
Ale kdo byl Ludvík První?
Nebyl to Ludvík Kundera?
Podsvinčata se narodila v baru v Kralicích
Jedl jsem černý rybíz
Eduarde Kohoute
strávil jste se mnou část noci v Trokadéru
(Toyen říkala Trokáč)
byl jsem tak zaujat že jsem skoro vůbec nemyslel na děvčata
Zbytek té noci jsme strávili s Rudolfem Medkem a Kamilem Bednářem
ráno jsme snídali v Mánesu se sochařem Dvořákem
Eduard Kohout
svěží vyspaný
se vracel do Národního divadla.
VILÉMU BRÄUNEROVI
Schouleni ve válce
chodili jsme na procházky po lese
tam kde bývalo kdysi divadlo v přírodě
a hřiště Marathonu Žabovřesky
Moje babička sedí U Rosničky
O kousek dál
koupávali jsme se s Nezvalem
vypadal jako malý slon
Když jsem měl starosti
zašel jsem k Nejezchlebům
a našel jsem tě tam jíst válečnou večeři
Mikulica mám nosil knihy
tak jsem přečetl celého Flauberta
tvojí zásluhou
Přijeď se za mnou někdy podívat
JARO
Václavu Černému
Temná zima již minula sysel přechovávač
vrabci štěbetají na střeše Národního divadla
přehlížejíce azurové dvory
Mallarmé vynalezl troky pereme
pereme azurové prádlo na čistém jarním vzduchu
a celé město zdá se jen
lehké jak z mydlinových pěn.