HOME

Stará bydliště – výbor

STARÁ BYDLIŠTĚ

6, Brunswick Gardens, Kensington

Maqui, můj kocourku, co děláš, ještě žiješ? 
Musíš být velmi stár a znaven, jak je ti? 
Je ještě v knihovně ta krásná poezie, 
jsou ještě v knihovně Štolbovy paměti?

Brunšvické zahrady. Princ Albert ještě žije, 
v Hyde Parku, v Kensingtnu, zde v těchto zahradách. 
A žije starý dvůr, a žije Viktorie, 
umíme setřít prach, umíme setřít prach.

Žije jak Chitussi, jak Štolba na jevišti, 
žije jak minulé, žije jak všichni příští, 
žije, jak v Anglii ožívá národ náš.

Pouť budoucí je tvá, zbavena zemské tíhy, 
pouť budoucí je tvá, obrazy, básně, knihy, 
pouť budoucí je tvá, a ty ji uhlídáš.


PODZIM

Shrabovat listí v parcích, jaká klidná práce. 
Přecházet sem a tam a pomalu se vracet, 
jako se vrací čas, jako se vrací dálka, 
nostalgická jak známky na obálkách.

Našel jsem dopis, jenom tužkou psaný, 
smazaný deštěm, zpola roztrhaný.

Ó dobo dopisů, kde jsi, kde jsi? 
Jak Rilke psal jsem dlouhé dopisy; 
teď mlčím, sbohem, přišel listopad. 
Ryšaví koně vyjíždějí z vrat.


16. BŘEZNA

Čemu zde říkají suchý den je plno vláhy mezi 
ještě holými korunami s prvními lístky drobné zeleně 
Za branou přešlo z neznámých důvodů několik chodců

Zamženou modří ujíždějí vlaky k Londýnu 
holubi usedají v teplém slunečním světle.


NOKTURNO

V noci, když se rozsvěcuje obilí 
v sýpkách měsíčního světla, 
každé zrnko ovsa svítí zvlášť. 
Čarodějnice usedají na pometla.

Onen podivín z vesnice, 
který si myslí, že nikdy nezemře, 
vstává a odchází směrem k Morton-Marell. 
Jdu kousek s ním, doprovázím ho. 
Potkáváme dva letní hosty.


JITRO V ZÁŘÍ

Skořápky vajec, slupky jablek, zvadlé chrysantémy, 
aeroplány obletují zemi,

pes v boudě spí a léto ztrácí se. 
Hrušky a hrozny voní na míse.

Hadice v trávě, podběl na záhonku, 
lehounký vítr, kolébání stonků,

zahradnické nůžky, zvonky, kroky, svět. 
Jak se mi dýchá! Ještě mnoho let.


ODKUD JSME PŘIŠLI

Kdybych četl myšlenky jako vy 
poznal bych docela jiný Žižkov a jiné Vinohrady 
znal bych docela jiné cirkusy u Rajských zahrad

Zatím vy znáte viadukt u Pensijního ústavu z mé paměti 
a na svůj vlastní jste už zapomněla.


BÁSEŇ JENDOVI A HELE ŠMARDOVÝM

Trošku psát česky znova, 
chybí mi česká slova, 
peří a lupení 
těch krátkých letních dní.

Kůň kluše, kovář ková, 
v měknoucím soumraku lípa je fialová. 
Večerní procházka. Půjdu si sednout k ní. 
A broučci spí a spí.

Tam dole u potoka Karafiát je znal. 
Je noc, je temná noc a sovy mají bál. 
Zůstane navždy v srdci.

Jdu lesem, proutí praská, 
já a pes jménem Láska. 
Hudeček: Noční chodci.


CIGARETA

Klementu Bochořákovi

Když člověk zapálí po práci cigaretu, 
úlevný lehký smích se vkrádá do údů. 
Úlevný lehký smích, a kuřák dává světu 
přiznání dobrých chvil, dobrého osudu.

Bzukote nádraží a telegrafních drátů, 
pošli mi ještě tam, kde Halas kouříval, 
pošli mi pozdravy k Březinům do Kunštátu, 
na nízký Anaberk, jen o kousíček dál.

Vydech jsem modrý kouř a modrý kouř se nese 
do vašich Pisárek. Myslím si, že jsem v lese, 
vracím se zpátky zas brněnskou tramvají.

Jedeme do remíz a kolem výstaviště, 
kde vzadu za věží je fotbalové hřiště, 
jedeme na hřbitov a dívky mávají.


SONETY

Dostal jsem balíček, oříšky, čokoládu, 
kouřím a píši si, už bude nový rok. 
Ten starý znavený nechejme zemřít vzadu, 
vítejme novou krev do kolébavých slok.

Zas budu plést a rýt, zas půjdu na zahradu, 
zas budu při práci sledovat jejich tok. 
Sonety, jaká slast, verš za verš něžně kladu, 
pomalý, rytmický a vážný jejich krok.

Zde máme nadílku až na Boží hod ráno, 
co dáš mi Gertrudo, co dáš mi Mariano? 
Mé múzy dejte mi hrst nových, svěžích slov.

Snad někdo napíše jak Rilke Kappusovi, 
snad někdo napíše a ocení mne, kdo ví? 
Snad budem ještě žít, než půjdem na hřbitov.


WIMBLEDON

Snad hraje Drobný právě Wimbledon. 
Chlad, jejž dává 
unaveným hlavám letní tráva, 
naladil struny raket na večerní tón.

Listnatá úlevo, buď pozdravena, ave. 
Koná se slavnost lét, dvě loutny, Jaroslave, 
z Wimbledon Common, ze vzdálenějších luk, 
po televizi slyším jejich zvuk.

Kdybys snad někdy v tomto milém horku 
zázrakem našel moji Daliborku - 
dvorce jsou nedaleko, celé v zeleni.

Přijeď, nežli prchnou tyto dny, 
skryté jak Verlaine v trávě.


VÍDEŇ

Žebrák má místo u Dunaje 
Tesklivý kolovrátek hraje 
a jarní vánek z Schönbrunnu 
ovívá starou korunu.

Březen už rozbaluje stany 
a boudy pro voskové panny, 
vagóny letí do dálky, 
Isherwood sbírá fialky.


LICHTENŠTEJNSKO

Plíseň, krajka růže s rodokmenem, 
náhrobek s nečitelným jménem, 
hle, Lichtenštejnsko, malý stát, 
kde možno v lesích spát a spát.

U zámku u ozdobné mříže 
si češe bílé vlasy kníže, 
a v ornamentech luceren 
je skryto tajemství a sen.


PŘÁTELÉ

Ludvík Šestnáctý byl popraven 
Ale kdo byl Ludvík První? 
Nebyl to Ludvík Kundera? 
Podsvinčata se narodila v baru v Kralicích 
Jedl jsem černý rybíz 
Eduarde Kohoute 
strávil jste se mnou část noci v Trokadéru 
(Toyen říkala Trokáč) 
byl jsem tak zaujat že jsem skoro vůbec nemyslel na děvčata 
Zbytek té noci jsme strávili s Rudolfem Medkem a Kamilem Bednářem 
ráno jsme snídali v Mánesu se sochařem Dvořákem

Eduard Kohout 
svěží vyspaný 
se vracel do Národního divadla.


VILÉMU BRÄUNEROVI

Schouleni ve válce 
chodili jsme na procházky po lese 
tam kde bývalo kdysi divadlo v přírodě 
a hřiště Marathonu Žabovřesky

Moje babička sedí U Rosničky

O kousek dál 
koupávali jsme se s Nezvalem 
vypadal jako malý slon

Když jsem měl starosti 
zašel jsem k Nejezchlebům 
a našel jsem tě tam jíst válečnou večeři

Mikulica mám nosil knihy 
tak jsem přečetl celého Flauberta 
tvojí zásluhou 
Přijeď se za mnou někdy podívat


JARO

Václavu Černému

Temná zima již minula sysel přechovávač 
vrabci štěbetají na střeše Národního divadla 
přehlížejíce azurové dvory

Mallarmé vynalezl troky pereme 
pereme azurové prádlo na čistém jarním vzduchu 
a celé město zdá se jen 
lehké jak z mydlinových pěn.

katalog ... Ivan Blatný