Relata refero - ukázka
…
Ivanu Wernischovi
Jezdil jsem ve vozech Dona i Trhana
Poslouchal jezy nikdy nekončících vět,
Jimiž se vymlouvá Láska již zmrhaná
Hledal jsem smysl též v cestách zpět
Hledal jsem Studnu, ke které jsem scházel
V prenatálních časech (Místo, jež má paměť
Obcházela za nocí s nepokojem gazel)
Vždy znovu toužil jsem poklonit se Dámě
Našel jsem v Básni vinici a dům
Do Básně vešel jsem v podivné inkarnaci:
Pod prahem slov jsem protekl, Já Rum
Prostě jsem tady. Na poslední štaci
Teď vcházím do domu, (stěny se pohnuly)
Na nočním záhonu vítr chrastí lusky
Cítím dech stáří, začínám od Nuly:
Na schodech sloužím mši za Etrusky
ŽELETAVCE
Bůh jak bílá ryba vyplul nad hladinu
Měsíc na nás žene své Vojáky z cínu
Pramen světla padá na kamenný schod,
V důstojenství Noci, v tichu Vod
Pro úvaly spící Bohem objednaná klaka:
Kratičký potlesk Lůnu zakryvšího ptáka.
Je důstojenství Noci, je ticho Vod
Je do všech sálů Smrti otevřený vchod
KRÁTKÁ MODLITBA K PANNĚ
Panno milostiplná, pokrop naše čela
Bude babí léto – z křídel Archanděla
Krásná, ó, Panno, sestup mezi nás
Hle: Milostné zvířátko, hle: Neúprosný čas
Hle: Do tmy Měsíc pálí jako z děla
Ku městu se blíží Tisícročná včela
PROVENCE 1990
Jsem v Provence, ve vsi Loriol
Obloha si zapíná malé zlaté brože
Píši Ti lásko ze vsi Loriol
Vidím letět kouř a slyším cinkat nože
Mají tu kostelík, starý stovky let
Mají tu podzim, stačí přivonět
Mají tu kostelík, starý stovky let
Je tady krásně, a chtěl bych k Tobě zpět…
Jsem tady, v Provence, ve vsi Loriol
A v stráni pode mnou teď vrzly staré dveře
Vzpomínám na Tebe ve vsi Loriol
A zatím večer pad‘ na suché žluté keře
Mají tu kostelík, všude vládne příměří
Ve stráni občas cvakne klika u dveří
Mají tu kostelík, všude příměří
A dole v zahradách Pán ještě večeří…
NOCTURNO
Nad spánkem ulic bdí s halapartnou Švéd
Do oken kobra nepřestává plivat
Smutek je ve mně jak ve včelínech med
Dávno jsem v noci neslyšel Tvé vivat
(…a přikládám svou tvář k hlati jezer bled‘),
Slunce když kapradím oblohy prohořívá
Snáší se popel, popel Popelečních střed
Spím pod kopyty snů: těch ebenových hříbat!
SILVESTROVSKÁ ETUDA
Prší Ti bělásci na rty plameňáky
Do domu vešel mráz pochodovým krokem
U dna mé paměti scházejí se vraky:
Po srážce starého s novým rokem
CETTE NUIT
(Riviera)
Korábe s děly, a s Pannou na přídi
Slyšíš ten smích? Nejsem, kdo závidí…
Korveto z Toulonu, Génie loci
Dnes při mně pluj. Dnes, této noci!
Modlím se k Tobě, očistiv se z pýchy
Létají komety… (přístav už je tichý)
Usínám v parku, slyším zpívat vlny
Koráb snů vyplouvá, pluje… A je plný
GÉNIUS, ANDĚL STRÁŽNÝ
Kouřil jsem na podzim první cigaretu
Modravý dým, ten patřil ještě létu
Na římsu spadla jemně žilkovaná můra,
Roztáhla křídla: Vše mne napadalo Shůra…
Hleděl jsem z patra na koruny stromů
Spatřil jsem Tebe, kterak navracíš se domů
Bylo mi blaze; po úsměv. Až k prahu
Býval bych letěl. Báseň zkřížila mi dráhu…
SKRYJE II
Opět jsem neviděl, jak včely odzbrojují lípu
Nelze se domluvit se sladkým Kozinou
Ač v poli popel chrp na hlavu si sypu,
Adhuc sub iudice… Ráčejí prominout
Nebe je oteklé hlaholením zvonů
Nesl jsem Víru, a Víra žárem pukla
Oči jsem zavřel, vodopád stříkl do záhonů
Eliška Slunce a soumrak její kukla
NA TOM BŘEHU
Na tomto břehu jsem prodal línou kůži
Vzduch voněl tabákem a vlasy dívky Petry
Málem se potkaly s dechem oleandrů, růží.
(Hlubinou dál. Dál odplouvaly tetry…)
Hellady žáre! S mými soluňskými bratry
V přístavech brodil jsem se, já posvátný ibis
Skořice jitra vylomila katry:
Už, už jsme byli… Jen kdybych… Jen kdybys.
ŽEHNEJ NÁM, PANE
Slunce stojí v kolejišti, stojí za stodolú
Proč obzoru z nosu spustila se Krev?
Dreyfusovi chvíle té Anděl shání Zolu
Prodírám se vzhůru svahem vinných rév
Atlantida noří se do večerní kávy…
Proč ležím v obilí s obnaženou hrudí?
Empúsa krouží okolo mé hlavy,
Cherub se mne dotýká, jeho prsty studí:
Dnešní noc rozvlní drobných tužeb stonky.
(Empúsa i Cherub vytratí se tiše)
A jen Tvůj hlas, hlas věčné Robinsonky
Lehkými krůčky přejde po mé míše.
…
A tato chladná Noc, tato černá krychle ledu
Pod těly včel zvolna rozpouští se
Slávy dcera. Déšť. Války, které vedu
Moje Tajná Láska, o které však ví se…