Hubená stehna Twiggy - ukázka
Anthropos, 1968–2008
Rozkročený jako lovec
stával jsem proti mamutovi
a v samém srdci mého počínání
byla tma, vítr a zima;
jak vhodné klima
pro chlupatého bratra!
A on přesto chátral,
jak obleva šla krajem…
a máma řekla mi,
že slon je vycpaný;
uražen odkráčel jsem na pány
a tam počůral si boty.
Čas plynul mušlemi,
mírný a hluboký jak řeka,
kterou se lid
brodíval do Pisárek…
a mamut na mě zatím čekal,
v díře jménem Brno
provždy ulovený.
Dneska jsem zpátky
v doprovodu ženy,
která mé mámě
nosí na hrob kytky;
i moje dcera je tu s náma.
A i když hodně let
už je za horama,
zbylo tu jedno nesplněné přání:
aby náhle zafoukalo
z teskných bílých plání
a já, s dlouhými černými chlupy,
kráčel moudře někam v dál
se členy své tlupy.
(Ivanu Wernischovi)
Metamorfosy
Dotknout se čela
a vytrčit prsty,
rozpažit v záklonu…
Ježíšův Sokol věčnosti.
Odevzdat dětem
svou osobitost, sílu:
nic za to,
nic zpátky,
to je v řádu věcí.
Objevit v hlíně
podzimních hrobů
spleť kapilár:
Zde leží upíři
vlastních rodičů.
Seifert
Časný ryk pavlačí
básníka neruší: dětské pláče
možno stáčet
sofort do konviček slok.
Krevnatá růže i anděl,
vápencově bílý: prapory básní,
jak se nakupily
pod Mistrovým stolem.
Dům: noční metronom;
jeho zdmi čas dýchá.
Poetický flašinet
skončil – a je zticha…
Hawker Motel
to ráno
probudil muže neznámý zvuk
klopýtaje po schodech
pomyslil si
to všechno
začalo už před lidmi
o tisíc let dřív
než bílé prostěradlo sklouzlo na zem
a já s mírným
hebce opeřeným úsměvem
obešel zezadu dům
probudil jsem se
nadechl vůně eukalyptů
a zamilovaný do počínajícího dne
šel rozzářenou chodbou
na můstku spojujícím
buňku s hlavní budovou
už vibroval každý atom vzduchu
stovky prachových hrdel
trhaly svět
jako zářivé patrony
vodově zbarvené
vojsko ptačích vojevůdců
vítalo slunce
ve větvích stromů
Computer Love
Na dětské párty
polib na rty
žábu;
bude ti jasné
jak snem prochází se:
Tuleni u dveří ukaž rybu,
vylez na ulici
a jdi stále doprava
Jdi doprava,
vrať se ke vchodu,
podplať stráž
a zakřič do otvoru:
„Maska čerta skáče
a čelo vosí
ženy se rosí!“
Je-li ryba dosud panna,
je to znamení:
Ponech sen,
ten srstnatý prst horstev,
ponech yettimu…
Jdi do bažin
a ukaž tlusté ženě
královskou pečeť
Rozchod
Přeslička neholeného klína
potmě usychá.
Už tě nepíchá
u srdce, když se pohneš,
a tvá vzpomínka se oddělí
jako dlouhý popel
cigarety.
Blázni a čarodějky
Stopařko na rohu
třetího světa,
zapudruj si tvář,
poletíme stoletím
vonícím po mandlích…
Metla kyanidu,
hubená stehna Twiggy,
ropa zemřelých.
Vivat sabat!
Záře slunečnic
zahřívá jen blázny.