Michal Stránský
Martinovu nabídku výstavy jsem přijal s velkým potěšením jako žádoucí podnět k tomu, abych po čase sáhl do fotografického šuplíku. Hromadí se v něm spousty fotografií i nejrůznějších pokusů na rozhraní fotografie, grafiky a kdo vlastně ví čeho, které nenacházejí uplatnění v mém běžném fotografickém „provozu“. Nejobtížnějším úkolem tak bylo rozhodování, co z těch relativně mnoha možností předložit publiku, které v této virtuální výstavní síni jistě není ledajaké. Abych si opravdu uvědomil, co jsem věděl už na začátku, k tomu jsem se musel protrpět: není možné udělat výběr, o němž si budu jistý, že je pro tuto příležitost ten pravý. Teprve s tímto vědomím jsem mohl připravit čtyři sady fotografií, který předkládám. Snad si v nich každý z vás najde něco pro sebe.
89-97-14: Tyto fotografie jsem nasnímal během roku 1989. Vyvolané negativy o několik let později upravila řeka Morava vylitá z břehů (i do mojí sklepní fotokomory). A za dalších mnoho let jsem z nich „nazvětšoval“ v digitální laboratoři tyto obrázky.
Do Vídně: Soubor zachycuje kterousi lednovou cestu vlakem do města, které mně během uplynulých dvou desetiletí nenápadně, ale nejspíš o to pevněji přirostlo k srdci.
Slovácko: Trojice snímků, které mám rád a které do jisté míry charakterizují odlišné způsoby, jakými se snažím fotograficky a obrazově porozumět rodnému kraji.
Velcí malí vinaři: Jedno z řady témat, kterým se věnuju dlouhodobě ve spíše dokumentaristicky pojatých fotografiích.
…
Představuju se písemně hodně nerad, nejspíš i proto, že jsem člověk mnoha zájmů a můj profesní život byl doposud poměrně pestrý. Takže sám sebe jen s rozpaky označuju např. jako fotografa či textaře. Stydím se jaksi před těmi, kdo na svoji profesi „vsadili“ naplno.
Zároveň chápu, že jako osoba neznámá bych o sobě divákům měl přece jen cosi sdělit, alespoň těm zvědavějším či zvídavějším. Pro podobný účel jsem byl nedávno nucen vytvořit onen takzvaný životopis v typickém prefabrikovaném stylu. Snad tedy poslouží přiměřeně i tady:
Michal Stránský
Narozen 1966, Uherské Hradiště.
Absolvent SPŠ Stavební ve Zlíně (v oboru nikdy nepracoval), později Divadelní fakulty JAMU. Dlouholetý instruktor a člen vedení Prázdninové školy Lipnice a lektor její vzdělávací firmy Outward Bound – Česká cesta. Jako grafický designér pracoval a pracuje zejména pro organizace z neziskového sektoru (např. Nadace Partnerství – Moravské vinařské stezky, Cyklisté vítání –, Centrum Veronica Hostětín, Tradice Bílých Karpat, WWF, WAZA), kultury (AČFK, Městská kina UH), ale i z komerční sféry (Vinařství LAHOFER a další). V osmdesátých letech vytvářel program klubu mládeže UHáčko a založil „festival otevřeného folkloru“ Buchlovská svíca. Věnuje se poezii (Na hruškách nebe, Kniha Zlín 2012, časopisecké i vlastní publikace), píše písňové texty, zejména pro divadelní inscenace (spolupráce s divadly v UH, Chebu, Pardubicích, Ostravě, Praze a autory J. Pavlicou, D. Fikejzem či M. Štědroněm). Autorsky a dramaturgicky spolupracuje s L. Košíkovou a Tanečním souborem Hradišťan (inscenace Třikrát je člověk, Catuli Carmina). Fotografování považuje za přirozený a nezbytný spojovník všech těchto svých zájmů.
89-97-14
Do Vídně
Slovácko
Velcí malí vinaři
