BÁSNÍK. ROMAN O IVANU BLATNÉM
Těžko říci: je to román, anebo biografie? Sám autor odpovídá, že všechny postavy románu jsou skutečné, ne všechno se však stalo.
Jak také, když autor vyvolává ze zapomnění či polozapomnění příběh Ivana Blatného s tajemstvím jeho druhé, delší poloviny života. Čteme s napětím román o českém básníkovi, jaký jsme dosud neměli. Martina Reinera podnítil nejenom obdiv a trvalý vztah k největšímu z básníků uplynulého století intimně spjatých s Bri nem, podstoupil i detailní studia I jeho života a tvorby. Jméno Blatný je v české hudbě (skladatelé Josef Blatný a jeho syn Pavel) a literatuře nepřehlédnutelné, Reiner proto nemohl pominout, kde se básník na samém prahu dvacátých let zrodil; těžko by si zvolil inspirativnější rodinné kulturní prostředí. Proto prologem románu je život rodičů, vášnivá láska básníka a dramatika Lva Blatného k ambiciózní Zdeně Klíčníkové. Oba rodiče ztratil ještě v dětství, o to víc hýčkaly ho babička, tety, vlastně celé Brno, otcovi přátelé, vrstevníci a obdivovatelky. V dětství si s ním hrával Jiří Mahen. 0 dvě desetiletí starší Vítězslav Nezval pečoval o Ivana Blatného, snad při vzpomínce na to, co i pro něho před léty udělal Jiří Mahen. Reinerovo líčení básníkova života je plastickým obrazem kulturního života třicátých a čtyřicátých let. Nejenom v MELANCHOLICKÝCH PROCHÁZKÁCH Brnem budeme navždy bloudit jeho městem, románem procházejí všichni, s nimiž se básník setkal, a byla to většina umělců třicátých a čtyřicátých let. Na počátku Vítězslav Nezval s neomylným instinktem rozeznal talent mladého básníka a byl mu blízkým mentorem, seznámil ho se svými surrealistickými druhy. Později Ivan Blatný prožil nerozlučné přátelství s Jiřím Ortenem až do jeho tragické smrti, s Josefem Kainarem společně sdílel brněnský byt i blízkost uměleckému směřování Skupiny 42. Do okamžiku nečekaného rozhodnutí nevrátit se z návštěvy Anglie (bylo to necelý měsíc po únoru 1948) patřil tento bytostný básník spolu s Jiřím Kolářem a Josefem Kainarem ke snad poslednímu inspirativnímu uměleckému uskupení, s nímž sdílel kouzlo města a metafyziku každodennosti - „každý okamžik je hoden básně". Martinu Reinerovi se podařilo vykreslit poutavý život zázračného mladého básníka, a s ním i plastický obraz doby, života jejích tvůrců. Pro druhou část románu, léta Blatného emigrace, neměl autor dostatek pramenů, zato však vykreslil prostředí útulků, léčeben, kam jen zázrakem zamířili někteří z jeho přátel (navštívil ho Nezval, později Jiří Kolář, když i on se ocitl v exilu; Kolář pak Blatného podporoval). Reinerovou zásluhou nahlédáme do všedně nevšedního dramatu básníka, který dobrovolně opustil zemi, kde by se necítil svoboden. Za velmi smutných okolností, bez publika jeho básnický génius vlastně celých...