Blatný ve svazcích StB
K materiálům, které si k Blatnému vedla komunistická StB, nemá cenu příliš dodávat. Je to vlastně jen taková intelektuálská peep show; odhrnete záclonku a podíváte se někam, kam se běžně nepodíváte. Ale snad přece nezaškodí říct dvě až tři věci. Blatný byl jedním z prvních významných kulturních emigrantů po Vítězném únoru a o nesvobodě a strachu z komunistického režimu mluvil na BBC už v době, kdy si mnozí lidé jak u nás, tak na Západě teprve vytvářeli názor na to, co se vlastně stalo. I proto byl režimem zuřivě nenáviděn a dobře „pamatován“. Bleskově zorganizovaná protiblatnovská kampaň z konce března a pak dubna 1948 patří k dokonalým ukázkám toho, jak dovedli rozčílení bolševičtí papaláši rychle a snadno postavit do latě nezávislé umělce. K nejtvrdším a nejnechutnějším odsudkům se v řadě případů nechali přimět lidé, kteří stáli Blatnému velmi, velmi blízko. Pokud jde o práci tajných složek komunistického aparátu, ty o sobě daly vědět třeba dezinformační kampaní z roku 1953, kdy oficiální rozhlas odvysílal falešnou zprávu o básníkově smrti. V roce 1956, kdy se po XX. sjezdu KSSS objevilo v estébáckých služebnách spousta nových košťat, byl resuscitován projekt „získávání emigrantů k návratu do vlasti“. Takový návrat měl být samozřejmě spojen se sypáním popele na hlavu, upřímnou lítostí a pliváním na země za oponou. A o tom neúplný „svazek“, který si tady můžete prohlídnout, vlastně je. To, že byl Blatný alias Mlok poměrně rychle shledán nepoužitelným pro podobné účely, by nikoho nemělo překvapit… a zdá se, že se s tím poměrně snadno smířili i soudruzi tajní.