Montrose
Třináct let jsem sháněl tenhle vinyl… a koupil jsem si ho až v jakémsi malém univerzitním městečku na Floridě, bylo to v únoru 1999 a desky tam prodával Rumun mladšího středního věku a rockové vizáže, z dob totality zřejmě podobně hudbou postižené individuum, jako jsem byl já. Moje angličtina tenkrát stála za starou belu, ale i tak jsme si povídali aspoň hodinu, často prostřednictvím rockových riffů; ti, kdo touhle nemocí trpí, vědí, o čem je řeč:-) Odvezl jsem si tehdy několik kilogramů desek, ale nejcennější mezi nimi bylo první a druhé LP kapely Montrose, to první eponymní (1973), druhé z názvem Paper money (1974). Když jsem dělal o deset let později na Rádiu Student poslechovku Musicology, měl jsem přichystaný i pořad o dvojicích kapel, které měly na počátku shodný potenciál a směrování, ale zatímco jedna z nich uspěla dokonale, druhá očekávání z různých důvodů nenaplnila. Montrose měli – stejně jako Led Zeppelin – velice schopného a ambiciózního kytaristu a k tomu fantastického zpěváka; v tomto případě Sammyho Hagara, ale prostě to nějak nevyšlo a Sammy Hagar později alespoň vystřídal Davida Lee Rotha u mikrofonu Van Halen; skončil tak v kapele, která je hudebně přímým potomkem Montrose. Ostatně, Rock the Nation, otvírák jejich první desky, hovoří za vše.