Zuzana Fuksová II
narozena 1983 | vystudovala sociální práci, nyní se věnuje germanistice | pracuje v neziskové organizaci a ve volném čase nakupuje oblečení | nikdy nenapsala žádnou sbírku ani článek, natož knihu | na ženu je podle svého úsudku vtipná, její mamka tvrdí, že má hraniční poruchu osobnosti
31. 1. 2014
Pokud by měl Breaking Bad nekonečně dílů, asi by zanikla potřeba mít jakékoli mezilidské vztahy – krom toho s prodavačkou v Penny marketu. Jsem asi poslední, kdo to viděl, ale je tam všecko – biblická témata i fyzika. Obří magnety ničící kompromitující údaje v PC i lidé, co si zvyknou na všechno. A ženy, které jsou tam dvě, by se daly onačit jako kunda, která má doma všechno fialové a ještě větší kunda, která přejde všecko, jen aby měly dost müsli. Připomíná to pojetí morálky (nekorektně romálky) romipenu – morální tu není vymezeno biblicky, ale oldschoolovým (oldschoolovějším) dobré je to, co je dobré pro rodinu (mou).
Nový byt a kolem něj magistrála, které jsem si předtím nevšimla, nebo ne dostatečně. Kousek výš na náměstí je už ale mekka liberálního kaptalismu – prodejna DM, kde jsme člověkem. Kamarádka, která je skvělá, ale ráda používá slovo „energie“, mě vzala na tzv. Creative morning. Je to prý celosvětové hnutí, kdy se lidé scházejí a zadarmo si dají kávu a poslouchají něco kretaivního. Hrozně jsem se bála, že budeme muset něco tvořit z fleasu, moduritu nebo tak. Naštěstí to nebylo kreativní, ale jenom zajímavé – zakladatel ABC časopisu vykládal, jak založil ABC. Jak prosadil v rámci plátku dívčí stránku, na které byly vysvětleny i měsíčky, a rodiče dětí si pak stěžovali. Bylo tzv. srandovní (možná i kreativní), když starý pán odtajnil, že v roce 48 (našeho letopočtu) vstoupil ke komunistům – vytunění PR managěři se střihy vlasů převzatými od švédských nu-jazz kapel a lasice z ekonomky polkli naprázdno a téměř jim zaskočil chlebík s marmoškou, který vlastnoručně namazali organizátoři.
Étos z newyorské burzy nebo belgického obchodu s makronkami inspirovanými fenomenologií přenesený do Prahy, do duší lidí, kteří se na loft leda, pokud tak říkáte práci v IBM. Já jsem ale zlá – to zase dělá PMS ne náhodou jsou ženy v Breaking Bad vylíčeny jako samice ucloumané bydlenkovskými hormony. Být žena a tzv. nesnášet žena a to, jak potřebují i nákup tampónů s někým konzultovat – vždycky vidím ty zoufalé muže, jak musí radit – Tampax nebo O.B.? A potraviny. Zejména ženy popisují mužům barvitě, co s potravinou večer udělají. Muži mručí.
U Vltavy jsem našla krásnou kuchyni bezdomovců, kteří mají na pobřěží řeky způsobně rozdělěný obývací kout a místo na nádobí (zavěšené na stromech). Jsou to introverti, měla jsem dopředu obavu s okřídlené věty „princezno, nemáš korunku“, ale tu dost možná používají jen bodří moravští bezďáci (ty Menšíkovy geny!). Kluci si namísto toho špitali v zákrytu mostu.
Konec reportáže psané na kávě se sójovým mlékem (z DM).
24. 1. 2014 V těch třiceti, to už se asi opakuji, stojí tzv. člověk, se svými všemi tělesnými a jinými funkcemi et cetera, před rozhodnutím, jestli odvrhnout tu ironii, alespoň částečně, protože minimálně prarodiče umřeli a asi to moc nejde převést do nějakého vtipného gifu. A i kdyby ne, začíná se vtírat otázka, stále palčivěji, jestli na sociálních sítích nesdílet nějaké ty fotky popálených delfínů, o život bojujících kóliií, koček, které dva roky truchlí nad svým pánem a podobně. Ale je tu obava, že se to zvrhne jako u tátových bývalých žen manickými maily, powerpointovými prezentacemi, které mají v předmětu: Vanilkové rozinky/Jak se zbavit rakoviny/ Schwarzenberg nemá ani maturitu/ Kolik zaplatíme za arabského studenta?/Toto musíš vidět: Velká čínská zeď. Věku lze uhýbat jen jako anomálie, a proto se mi v pravém rohu na sociální síti vnucuje reklama týkající se podprsenek XXL, slev na hypotéky, sprayů na nohy pro miláčka, liposukcí a Nutrilonu. Dojmout se dá stále větší práci. Záchvaty z děství u Lassie se vrací jsou ty tam. Tajně voyeruji na sociální síti jeden manželský pár, který vůbec neznám. On něco opravuje, ona něco prodává. Mají se hrozně rádi, ironii neznají, fotí se se svým morčetem doma, na zámku, v parku, v obýváku. Fotí si kytičky, ledničku, novou mikinu, rozpůlené jablko a vždy pro úplnost napíšou: naše kytičky, manželova nová mikina, krájíme jablíčka, naše lednička. Vše se odehrává bez ironického úšklebku, i fotka bramborového salátu. On dostal k narozeniním dort s fotkou Kabátů. Vše je transparentní jako pohled Libušky Šafránkové v Popelce, jako konto Konta Bariéry. Žádný Derrida, žádné omlouvání „na televizi jsem se dívala omylem, po roce, u rodičů, když jsem měla angínu a nemohla se hýbat“. „Myš zaútočila na hada, aby zachránila svého kamaráda“.
V jedné čínské ZOO se chovatelé stáli svědky nevídaného: potom co rutinně vpustili k hadovi dvě bílé myšky a had zaútočil na tu první z nich, ta druhá se napříč všem přírodním zákonitostem vzepřela osudu a hada napadla, ve snaze vyprostit první myš z jeho sevření. Běžně se druhá myš schová a snaží se nijak neprojevovat v marné naději, že si jí dravec potom nenajde. Tento chlupatý hrdina se však snažil vyprostit svého kamaráda z tlamy hada ještě dlouho poté, co první myš zahynula. Dovedl tak natolik ohromit čínské chovatele, že se mu rozhodli darovat život a celý jeho skromný příběh již několik dní koluje světem. Sdílejte tyto fotografie i vy – na znamení úcty vůči všem opravdovým přátelům.“
http://www.youtube.com/watch?…
17. 1. 2014
Dnes narozeniny. Babička říkala, že už nejsem roztomilá. Jak mi zpívala ty černé oči, běžte spát, vyvolávalo to smutek jako Lassie se vrací. Je otázka, jestli lze za pochodu ztratit emoce nebo jestli se jen vsáknou – do nějakých věcí nebo tak. Protože zakoupit si obraz s opicí, která drží meruňku, je jeden z (bez příkras) nejpěknějších zážitků. Myslet na opici a na to, jak se bude vyjímat. Stejně tak tepláky nejsou jen pouhé tepláky, ale i situace, které v nich anticipujeme. A myslím na příbuzného, který mě před mým odjezdem na jakýsi pobyt na Jihu vyzval, abych odevzdala obraz od Reynka, protože moje existence je nestabilní. Obraz leží stále pod jeho postelí, zabalený do deky a převázaný provazy, což není obraz an sich, ale němá výtka. / Dozvěděla jsem se od bližních, že není dobré čekat na nic. Stále o tom nejsem přesvědčena. Dnes mám třicet jedna, to je má matematika, za 15 let budu pravděpodobně v klimakteriu, snad už bude obraz pod postelí rozvázaný. To je přece jen vše pro dnešek, protože vedle je oslava s hezkými lidmi a je třeba nečekat, že písmo něco změní.
http://www.youtube.com/watch?…
10. 1. 2014
Přemýšlela jsem nad minulým rokem a kromě toho, že spoustu lidí umřelo, skoro všichni trpí, mají hlad atd., kácí se pralesy atd., tak ti, kteří žijí v mém teritoriu, se většinou mají dobře – umřou většinou až poté, co se minimálně padesát let trápili sebezdokonalováním, kurzy italštiny, shiatsu, vybělováním anusů, čtením nezábavných statí o ekologii a lidských právech. Vždy závidím prodejcům jahod, chleba atd., protože si představuji, že oni se mohou dívat na TV nezatíženi absurdní podvědomou snahou dostat Nobelovu cenu (v libovolném oboru). Stejně tak emancipace je pastí, novým zotročením – máme dejme tomu sebeúctu, ale radši bychom možná občas místo práce s vrtačkou a čtení volebních programů chodily celý rok na plesy a pekly bábovky (my, lidé s ženským pohlavím). Konec roku jako pomyslný konec něčeho a nový začátek je milé obelhávání se. Odjet do Indie a myslet si, že tam budu meditovat, taky. Byla jsem u Gangy, zrovna tam pálili nějaké mrtvoly, nějaký místní kvazimystik mi to chtěl ukázat, ale já jsem ze všeho nejvíc měla hlad – stejně jako doma myšlenky nesměřovaly zrovna k transcendentnu (vzpomněla jsem si, jak Havel /RIP/ pořád psal té Olze z kriminálu o osmi typech transcendentna etc. a divil se, že mu na ty pšouky nechce odpovídat). Dokonce ani v Chorvatsku – a to už je co říct – se nejde od sebe odpojit. Jak kdesi píše Krchovský: „hovno nelze umýt mejdlem, to co není, zničit nejde. Jen to nic, co trápí hlavy, kanálem se neodplaví.“ Nechci se příliš zabývat tou fekální analogií, ale asi je ta duše opravdu tak invazivní, jako když se někdo pokaká v buse Student agency. Moje kamarádka mi totiž kdysi vykládala humorné zážitky ze své stevardské kariéry – opravdu se „to“ stalo a opravdu to nešlo již nikdy vyvětrat, navzdory saponátům měl autobus už navždy svůj cejch jako ten pedofil v Dívce, co píchla do vosího hnízda. Stejně tak vnitřní ustrojení nejde úplně zušlechtit – jako nelze chtít po partě středoškolaček s jablečnou vodkou, aby ji přes víkend nevypily. Můj strýc říká celý život jeden vtip, když mu někdo nabídne mléko do kávy: „mlíko, do rakve víko.“ Nelze tomu uniknout, stejně jako mé snaze neztratit ročně aspoň dvacet tisíc neodbornou manipulací s peněženkou na diskotékách a v dopravních prostředcích. Jestliže se něco stane aspoň dvakrát, už se to bude dít pořád – nevkusné blůzy Lucie Borhyové se nikdy nepřestanou objevovat. Zdravím své dva čtenáře!
http://www.ebaumsworld.com/…ch/83126769/ http://plzen.idnes.cz/…-zpravy.aspx?…
3. 1. 2013
Jsem v Berlíně. Rozumím německy, ale nejpoužívanější slovo je tu slovo cool. Ztratila jsem v bytě klíče od bytu, navíc vypůjčeného – navíc od milých lidí, viz pisatelka č. 2 z toho Zápisníku. Situace mně ne zcela neznámá, ale přesto výjimečná rychlostí a nenávratností ztráty v malém, čistém bytě. Připomíná to film Kostka, kde lidé umírají zčistajasna v krychli. Četba mě ale uklidnila – existují prý tzv. černé labutě, události, na které jsou selský rozum a empirie tzv. krátké. Autor copyrightu k tomuto pojmu – věří, že příčinou naší nepřipravenosti na podobné zlomové události je především setrvačnost našeho myšlení. Budu tedy doufat, že klíče odnesla vlaštovka a postaví si z nich dům.
Abych se utěšila, používám osvědčenou metodu – „ještě štěstí, že…“ – tedy co se stalo o Silvestra horšího. Vybuchl velvyslanec – na rozdíl ode mě.
Schejbal – to je ten, co dal komusi facku – podrobnosti naštěstí neznám, konstatuje v jinak nepříliš objevném článku o hipsterech: „Punkový étos „do it yourself“ – dávno integrovaný do produkce globálního kapitalismu – pomáhá zapomenout na sociální jistoty výměnou za pocit autonomie, včetně svobody pěstovat vlastní umělecké zájmy.“ – Množí se buddhisté, kteří dělají hodinového manžela, aby mohli na zimu odjet na hippies sraz do Indie, aby o několik let později, přece jen obtěžkáni povinnostmi (dětmi z onoho srazu) nastoupili do call centra a břišní tance praktikovali už jen po odpoledních.
Zde v Berlíně jsou výprodeje – je možné si v obchodě s vintage (tj. starým, z hlediska konformní estetiky taky používaným a špinavým zbožím) koupit např. staré fleasky, které nosili naši otcové těsně po „revoluci“ nebo vlněný svetr s vypletenou krávou politý kávou – vše za cenu okolo 500,– Kč. Prodavačka je ale hodná modelka a řekne vám „čauvec“, i když si nic nekoupíte.
Taky je možné si zde koupit pytlíkový čaj, který mám obzvlášť v oblibě – každý sáček je vybaven visačkou, na které je napsaná nějaká zenově-zapatistická myšlenka, třeba: „Nad duší zcela osvobozenou od myšlenek a pocitů nenajde ani tygr místa, kam by zabořil své čelisti.“ Někde psali, že u Němců se i dnes naměřila díky jejich slušnému a preciznímu vychování větší ochota zachovat poslechnout i nemorální příkazy (zkoumáno u experimentů, které se odvozují od toho nejslavnějšího, Stanfordského). „Kruté zacházení s druhou osobou nemusí být podmíněno sadismem, ale pouhou poslušností. … Podobně jako Milgremovi ,pokusní učitelé´ by se zachovalo 66 procent populace. V Německu dokonce 80 procent. Jsou totiž ukázněnější, více poslouchají autority.“ – To někdo řekl, ale to není podstatné. Podobně ukázněně se ti Němci staví i k tomu životnímu stylu – mohu vždycky omdlet u široké a sofistikované nabídky veganských sádlových pomazánek. Asi takto: https://www.youtube.com/watch?…
27. 12. 2013
Muž v autoškole: nebojte se, o nic nejde, a když nejde o život, tak jde o hovno, ale udělat bystě to měli, a když to neuděláte, tak to uděláte jindy. A různé jiné floskule. Ale není nic kapitalistického na tom dávat dárky, protože Occamova břitva praví, že to nejjednodušší řešení je také pravděpodobné – chcete dát někomu dárek, protože neumíte importovat emoce do sekané jako Dita P.. Podobně já chci, aby mi někdo dal k narozeniním dárek, kvůli kterému pojede až do malého města, viz příloha. A zřejmě je to opakování, ale nechci si přát do nového roku zajímat se víc o svět, ačkoli to vypadá neangažovaně. Kdyby přečtené noviny kropily vodu na Afriku, dejme tomu, ale nekropí.
Hezké věci z minulého roku, které mi předtím nebyly známé, a proto nebyly:
- https://www.youtube.com/watch?…
- https://www.youtube.com/watch?…
- http://cs.wikipedia.org/wiki/Empatie
- http://cs.wikipedia.org/…dolf_Sloboda
- https://www.youtube.com/watch?…
- Existují tendence nebýt pozér a nedělat věci, jen když vás někdo vidí/fotí.
A stejně tak to může být, že nejsou-li zrovna hezké zážitky, je to jenom výhybka, a nebo pokud jsou, je to výhybka stejně tak – ale je zajímavé se zajímat, jak to dopadne – tak pravila Halina Pawlovská. Být v napětí mezi tím, co se mohlo stát a nestalo nebo co se stát nemohlo a přece stalo, je základním předpokladem výdělku kaváren; stejně jako oblečení není oblečení – ale nástroj zkázy a jídlo je, zvláště u babiček, jen polidštěný skype.
Sedím na návštěvě v kanceláři nějakého horolezce, kterému zimou upadaly prsty z nohou, protože je to jediné místo v domě, kde je internetový kabel – to jen pro zajímavost.
Hořím nadějí, že věci, které se nedějí, se stanou, a nebo nestanou. Děvčata ve vedlejším pokoji se o něčem baví – slyším slova jako přesvědčena, salto, klávesy – a je tak zajímavé znát celou tu slovní strukturu, takže posílám familierní „nazdar“.
20. 12. 2013
Jsou tu Vánoce a poprvé ve třiceti letech jsou jiné; rodiče jeli do Thajska nebo tak něco a Vánoce si dáváme v sáčcích a tak nějak potutelně – např. triko s ikonickou mataforou penisu a nápisem I love Brno. Pro sestru subverzivní náušnice atd. Do toho ta otázka, jestli se v minulých letech jednalo o odosobněný rituál – a citové potvrzení toho, že ne – např. na kvalitě dárků se vždy poznala míra odhodlanosti příbuzných to ve vzájemných vztazích, mnohdy otravných jako syfl, ještě s důstojností vydržet. A otázka, jestli darovat první rok něco novému spolubydlícímu, tj. zvířeti, který nejede v materiálních statcích a chce pouze chodit ven a kousat si ocas a běhat v rákosí. A pochopení toho, proč se lidé do těch zvířat tolik vciťují a považují je neprávem za hodnotnější, charakternější – protože tito nemohou svoje touhy ventilovat ústně (na facebooku). A pak výroční party týkající se rozličných aktivit: přijde vám, že je to celé dobré, i když v detailu to tak nevypadá – je tu cukroví a nikdo vám neublíží. A úplně nejlepší by bylo díky těm svátkům být heroický – říct krasavci z venkova, co by měl uslyšet atp. Nebo alespoň popřát v Lidlu prodavačce jako onen katolický rebel dnes: „pochválen buď… bla bla Kristus.“ A v autoškole říkal pán: o nic nejde, je to jen zkouška, ale měli byste to udělat, přece jen to stojí sedum stovek. A jasné je jen to, že se všecko mění, jako obsah ledničky, tak i hlavy, která je taky vlastně „jen“ kotlík, díky bohu.
http://procproto.cz/…lnich-svetu/
http://www.youtube.com/watch?…
13. 12. 2013
Ve filmu Velká nádhera se někdo ptá tzv. hlavního hrdiny, proč napsal za život jen jednu knihu. Jeho odpovědí je, že chodil příliš často ven. Stejně tak si mnozí stěžují, že nemají čas být v transu, musí vydělávat, vodit děti do školky etc. Šimek a Grossman prý od rána psali a mezi tím chodili na tenis.
Stále omílaná a snad i pomýlená představa umělce-média, dnešním slovy výrobce umča, který chodí rozervaný podél řeky, kouří, není schopen zaplatit složenky ani přes internetbanking a nevnímá časoprostor. Mýtus rozjebaného Kafky, který ale (ještě než se stal marionetou v obchodech na Hradčanech) stíhal chodit do práce (ne nepodobné dnešnímu vymývání mozků v open space), psát dopisy tam i onam, plavat a chodit za děvkami.
Ptala jsem se příbuzné, která buď pracuje nebo popisuje tenkým písmem deníky, proč to dělá. Ona že proto, aby je mohla všechny před smrtí spálit. Její sešity, o kterých tvrdí, že tam zapisuje uvařené polévky, snad odkazují k „původní“ umanutosti, očistě nepodmíněné potvrzením okolí a paradoxně vracejí do hry klišé o člověku žijícím ve slonové kosti,nebo aspoň o takovém, který modeluje fikční světy, protože je to pro něj nutnost jako jít na Wcko: toto jako správné klišé vyvěrá ze zkušenosti, byť paušalizované.
V divadelní hře Strakonický dudák jsou dudy, na které Švanda hraje tak skvěle, že tím všechny oblouzní, dílem ďábla: jakmile se dud zbaví, může konečně plánovat klidný život se svou mařkou a být hajným, nejezdit ven do arabských zemí.
Pharrell Williams, autor funky kýče Happy, získal inspiraci pro svou píseň údajně na party Madonny, kde pravděpodobně netrpěl (ani nedostatkem kokainu). Přesto je ta píseň skvělá –podobně jako mnoho děl vzniklých z bolesti a umanutosti je hrozných … jako když netrénovaný etiopský dělník vyhraje Marathon – a naopak.
Viz např. Bolest: autorem neznámý pachatel
Viděl její smutnou tvář, kterou smýval jí pláč. Viděl její oči uplakané, její vlasy krásně rozcuchané.
6. 12. 2013
Indická ambasáda je v Praze dalším důkazem tzv. teorému Kateřiny Brožové (kde je přidáno, musí být i někde ubráno): dlouho jsem nechápala, proč nemají čas aktualizovat web, aby žadatelé o vízum věděli, co mají donést. Dnes jsem šla okolo a už se všechno vysvětlilo: u ambasády na dvoře mají krásné basketbalové hřiště. Nakonec si ale nejsem jistá vlastníkem onoho basketbalového koše, protože z druhé strany má ke dvoru přístup církev Adventisté sedmého dne – nebo tak nějak se jmenuje, ta církev.
Mladí lidé slyší cvrčky, ale jen málokteří staří lidé slyší cvrčky – pravděpodobně to není dáno narůstajícím cynismem, ale zhoršenou kvalitou sluchu. Jela jsem ve vlaku s hluchoněmým florbalovým teamem, pozorovala jsem „ho“, zatímco jsem poslouchala disco – aby se upozornili na sebe navzájem, třeba když chtějí říct něco pozoruhodného, možná o florbale, drcají do sebe rukama.
Nevím, jaké to je, když jsou třeba unavení a chtějí mít zavřené oči – a nebo mají zlomené ruce – a nebo když ryjí záhonek.
Pak jsme také šly do indické restaurace na oběd. Bylo plno, všude rozestrkaní lidé po malých skupenstvích. Volno bylo jen u mormonů, kteří jedli curry. Bály jsme se útoku mormonské agitky, ale hlad byl silnější. Mormoni, zřejmě šokováni tím, že si za nimi někdo dobrovolně sedne, způsobně jedli curry a rychle odešli.
Malé děti do šesti let prý nejsou sto pochopit ironii. Podobně jako ten sluch se asi mění i smysl pro humor, dobrodružství nebo bezpráví – najednou nechcete, aby si někdo dělal srandu z kulhající babičky, protože by mohla být vaše. A stane se z Vás Zdeněk Svěrák. Nebo už nejdete na diskotéku hledat mulata s yachtou, ale sčuchnete se s pánem z firmy. A začne vám připadat, že vtipné je, když se někdo jmenuje Šoustal – pokud Vám to dosud vtipné nepřipadalo. Jemné, divné změny, nová oblíbená konvice; přistihnete se, jak chcete cizí děti napomenout, aby zvedly odpadky.
Zajímavý poznatek uvedla Jiřina Šiklová ve své knize o provázení umírajících – tedy nečetla jsem knihu, jen recenzi, takže zajímavý poznatek uvedla autorka recenze knihy Jiřiny Šiklové o provázení umírajících: že je melodramatická troufalost vyčítat jim na poslední chvíli nějaké tzv. pravdy o vzájemných křivdách, ale spíše nechat je. Informační mír – což mi připomíná, že nám včera vypli proud a díky tomuto vynucenému tichu a tmě jsem šla poprvé po letech spát před půlnocí.
Ačkoliv kýč je popřením hovna, jednou začnete místo Portishead sledovat právě takové klipy:
Slovo sčuchnout se má svůj odkaz na wikpedii: http://cs.wiktionary.org/…8Duchnout_se
29. 11. 2013
Každá minuta zametání, každá minuta humorného focení psa s ananasem na hlavě – minuta vzdálení se od Nobelovy ceny. Každá rtěnka koupená v Dmku mohla být nějaká subvence pro tučňáky v zoo. Ale tím se nestresovat, říkají lidi. Taky je čím dál víc náročnější si dnes něco myslet, pokud se nemá věřit tomu, co si člověk myslí – jde přece jen o změť vlivů z dětství, více či méně dobře pracujících prgánů, přečteného ze včera a curry v žaludku, a to zapomínám na premenstruální syndrom a BIO zátěž, o které mluví v tv. Okřikl mě kluk: proč říkáš, že nemáš tv? Ti lidi furt, že nemají tv, přitom celý den na internetu, jak kdyby to byla nějaká zásluha, nedívat se na sdílený program – a dívat se na vlastní, individualizovaný. Mám kamarádku, starší ročník, která není schopna se na nic dívat ze záznamu – jedině v tv, protože jí je nepříjemný pocit, že se ostatní dívají na něco jiného. Už se nedá bavit s přáteli skoro o hudbě, pominu-li Jacksona samozřejmě, každý zná jinou a jinak subverzivní kapelu z Utahu, která nosí jiné, i když skoro stejné svetry se záměrně neslušivými vzory. Čert byl dlužen člověku ambice – pán v autoškole, kterého mám v oblibě, mi říkal: nebojte, zázraky se dějou, byla tady Ukrajinka, mysleli jsme, že je slepá, tak jsme jí na nástěnku namalovali třeba sluníčko, jestli to pozná – ona to poznala, akorát nám nerozuměla. A z neznámých důvodů vždycky křižovala cestu jako had a na zkoušce střihla dobrou jízdu – a pak se dokonce naučila jezdit.
Pak ještě nějaká lidová moudra, jak si počnout s tímto životem. Příbuzná a její kamarádky: když budeš chodit s někým z Finska, pak už ti bude z chlapů tady blivno tuplem. (Říkaly si navzájem, aniž by je něco takového čekalo, ale je dobré být připraven – just for the case.) Dnes v metru jeden medik druhému: Každýho baví něco jiného, každej má svoje názory a věci. Praxe a škola – víc rozdílný to ani být nemůže.
Byl vyvrácen omyl, že sledování filmů a pohybu vůbec umožňuje doznívání zrakového vjemu na sítnici. Spojitý (iluzorní) obraz prý vzniká v mozku.
Ti, co neumí psát, píšou pro ty, kteří neumí číst o tom, čemu ani jeden nerozumí – to je parafráze na citát od někoho, jehož jméno je zapomenuto. Stejně jako všecko, co po nás zbyde, kromě PET láhví a všeho, co zapomenuto nebude.
Cesta do pravěku v angličtině: http://www.youtube.com/watch?…
22. 11. 2013
Babičky sem se ptala, jestli ví, co je to facebook. Babička, že ne, chceš kefír. Já taky, že ne.
Taky říkala, že už nic nepotřebuje, jen teplé věci a dvoje šaty do rakce, které ostatně už má – lehké untíkované a modré čínské.
Facebooková aplikace http://what-would-i-say.com/ udělá ze smrtelníka Gertrude Stein, ostatně prý i Davča Bowie generuje některé své texty na podobném principu – přes pc, který generuje náhodně slova. V případě výše zmiňované aplikace jde o slova, která jste dosud použil na své zdi, takže obsahují kusy „mých“ situací, ale v dada kontextu. A bohužel jsou lepší než původní hamty, viz:
Sháníme staré časopisy s obrázky sice ti černoušci, to je důvod k žití.
Chlapi v německém bulváru píšou Kate Moss stárne rychleji než plísňový sýr.
Teď není už fit, říká mi Kočičko, přijdi zase, já a další piče..Hřebejk něco vole, pecka to bude spisovatelka.
Zelinář na facebooku mám moc sourozenců, taky sdělil, že má šulínek nenajde spočinutí, ať se jmenuje Dreierle?
Vědci zjistili, že rýpání nosních uzenin praktikuje téměř každý.
Spamy od 20.30 nějaký jetý Lonely Planet o bratřích Mašínech Nebojovali švestkovými knedlíky.
Miluji recenze na jídlo k vyhynutí. A já toužím být doma zase.
Dneska je Noc kostelů. A prohrála jen babička podle googlu nikdy nic nemají, chci tam dojet naživu!
Nemám perspektivu./Zítra budu mit rad.Zap.cechy
Že halapartnou můžeš rozbít všechno, jen ne od Matěje Hollana.
Nejoblíbenější manželé Charles Manson a Frida Kahlo z Brna.
Potřebuju někoho dynamičtějšího.
ještě byla to strašně vtipný pohled, to je to se člověk nechá přemluvit na temeni zábava, tzv. Jágr. Oblíbil si ber gumu to proběhne a prodavačka vítězoslavně Oukej!
Bizar pokračuje iPad tu nechal Mexičan Arturo Quintero, teď ho vyzvedl jeho nohou. Nejčastější otázka má monopol.
vygooglovala sem mamku, taťku, dědu, jen ty šaty nepromenstruujte. …………………………………………………………………
Brno. Kluk se mě ptal, jestli moje nová barva vlasů se jmenuje zlatý retrívr. Pak řekl: je to pěkný, barva je konzistentní. Příbuzný si fotí stolici.Na nástěnce v TV Brno mají výzvu pro naturisty z Kohoutovic, že 9.11. můžou přijít „jak je Bůh stvořil“ do aquaparku. Jedna holka říkala, že má konečně kluka – akorát že se jedná o holku – nikoho už dnes takové věci nepřekvapí. Nejvíc úlet je, když něco úlet není.
Na počátku bylo slovo, na konci je generátor: Mám to jenom tak, ten zázrak života, když se ROZBIJE ÚSPORNÁ ŽÁROVKA
15. 11. 2013
V horách na kurzu. Sudety, divná krajina, na domcích antény na TV přenášenou z vesmíru. Myslet si, že život je jen na této planetě, je prý bláhové. Věšteckou se ukazuje ekologická píseň interpreta Dalibora Jandy „Všechno na Mars“. „V tabletě vem si dovolenou a místo kafe pij energit.“
Zjistilo se totiž, že v atmosféře Marsu byl nalezen metan a ten je na 90% důkazem přítomnosti organických látek.
Není tu signál a internetu pomálu, když kolegyně zrova nestahují další díly seriálu Terapie – tak nějak si představuji život na kolonizovaném Marsu, dokud se tam nezabydlíme. Koho vinit ze svého života, když ne sebe ani rodiče? Chemtrails nebo hormony ve vodě?
Nové poznatky: v počítači je program, díky kterému se můžete fotit s různě protaženým a zdeformovaným obličejem, z čehož plyne velká zábava, i když je vám třeba čtyřicet nebo jinak zle.
V neděli za babičkou s instrukcí namazat jí nohy.
Zemřel mladý muž, internetový geek Michal Kolesa, pro mne do té doby neznámý prokrastinátor, který ovšem na svých stránkách (http://www.odpovedi.cz/…estion/13974?…)
Ty jeho otázky jsou čiré, pro cyniky zábavné, ale přesto, jak už někdo někde skvěle napsal, odhalují „nesamozřejmost lidské existence“:
Když Suchý v Ordinaci políbil nohu Renatě, jak tu nohu předem produkce zdesinfikovala, aby Čenský něco nechytil? / Kdyby se v instalatérství, železářství někdo vymočil do vystavené mušle, jak by to prodavačka vyčistila, aby byla prodejná? / Co je děložní hrdlo? Já myslel, že žena má jen vagínu a dělohu (termín padl to v seriálu Gympl na TV Nova) / Proč v pracovním inzerátu na plavčíka chtějí příjemné a vstřícné vystupování? Plavčík jenom skočí do vody, když topíte? / O čem vypráví píseň Na Na Na od Viléma Čoka? Kdo ji napsal a co jejím prostřednictvím chtěl posluchačům autor sdělit? / Když mě nějaký občansky uvědomělý soused nahlásí na Policii, že chodím venku v pyžamu, záleží na denní době a místu? /Když jsou počtem hvězdiček označena kvalita a vybavenost hotelů, existuje hvězdičkování i pro rodinné domky? / Na co je v mateřské školce potřeba sprcha? Od kolika let se dítě zvládne samo osprchovat?
http://www.youtube.com/watch?… https://www.youtube.com/watch?…
8. 11. 2013
Epocha, ve které stojí hrozně peněz vypadat jako bezdomovec nebo alespoň jako norský dřevorubec. Babička (archetyp babičky) nechápe, jak si lidi mohou kupovat jeansy, kterými pro samou díru profukuje tak, že nastydne „sedlinka“. Vzpomenu si vždycky na úryvek z jedné ze stále více stejných knížek Chucka Palahniuka, jehož jméno budiž nikdy nevysloveno, protože prostě nevím, jak se vyslovuje – je tam zkrátka napsáno o bohatých lidech, kteří se nosí natolik, že se převlékají do bezdomoveckých šatů a pod mostem spolu, konečně zase nabití elánem, obcují jako zamlada a jí odpadky. / Ad móda: pozoruhodné jsou mj. tyto úkazy:
- Ženy, které nosí všechno v jedné barvě – brněnskou šalinou jezdí taková bruneta, živoucí Červená karkulka – červená je i její šusťáková nákupní kabela (jedná se o ten typ šusťákových kabel, které se tváří jako elegantní odpověď na igelitky). Nemohla jsem si pomoct a bez dovolení jsem si ji jako lidská hyena chtěla vyfotit, což jsem i udělala – ale focení bylo hlasité, musela jsem utéct z tramvaje.
- Žena v pražském metru, která měla na kabelce malé plastikové rámečky a v nich zastrčené fotky, patrně blízkých (nebo lidí, které zavraždila) – u lidí těžko říct.
- Muži, kteří si na bradě pěstují obdobu pubického ochlupení, tuto pak zamotávají do copů, popř. různě barví – viz obr.
4. http://www.dailymail.co.uk/…-sexier.html Je to podstatné – v době, kdy i volba ponožek má odkazovat na obsah psýché, je styl fyziognomií ducha.
/ Ceny jsou pro muže, ale tu a tam protestují paní proti tomu, že skoro každou cenu (za literaturu) dostane někdo s šulínkem, aniž by literatura byla psána (až na nějaké okrajové nonkonformisty) právě tímto orgánem- viz obr. č. 2
/ U tzv. našeho činžáku si dvě malé asijské holčičky hrají své vynalézavé chodníkové hry – rodiče pracují uvnitř reštyky. Chcu vědět, jestli holky budou mít imaginaci o to rozsáhlejší, že jsou furt na jednom chodníku. /Dnes jsem se ptala dvanáctiletého chlapce, jestli se ještě používá slovo „vydřiduch“. On, že ne, že dneska se používá „socka“.
1. 11. 2013
/Dnes pathos, Werich style, protože je podzim a psi se musí vydatněji krmit a lidé asi taky. Chtěla bych změřit kubíky za život přenesených věcí, v kabelce a kabelách. A poměřit ten objem s vypitým alkoholem a odtrhnutými kousky toaleťáku. Všecko lze kvantifikovat. Skoro. A co nejde a pro co nebude důkaz, toho je věčná škoda.
/Potkala jsem na ulici někdejší tzv. klienty, s kterými jsem něco kdysi řešila, aby měli tzv. lepší život – dnes hrdě tlačili kočárek, ve kterém pořád převážejí nějaké harampádí; kdysi jsem je ale potkala nedopatřením ráno u „našich“ popelnic, ruka v nádobě jim zdřevěněla, já tam s odpadky, oni tam na lovu – težko říct, kdo byl víc v rozpacích. Na stejné ulici pán, který po nějaké podivné operaci nemůže vůbec mluvit a své ženě nosí domů v napěchovaných sáčcích různé věci z odpadkáčů – ona nadává, protože je to nečisté, ale je jako hrách o stěnu házet, on nemluví, zakroutí hlavou a jde sbírat – mám podezření, že to dělá proto, že nemá na golf nebo jiný koníček, mluvit nemůže a musí utíkat před manželkou, která ho sere.
/Na poště, měla jsem jen od oleje špinavou obálku, pošťák ji zalepil, ať to má příjemce hezké. Dvě ženy tam diskutovaly ve frontě o výživném, skoro čtyřicetileté ženy, další muž ve frontě jim řekl: „děcka, jaký jste si to udělaly, takový to máte.“ A ženy z toho byly rozpačité a říkaly, že samy na to nebyly. Taky jsem tam potkala kluka, o kterém vím jen, že měl v noze nějaké pijavice z Thajska. On se mě ptal familiérně: „Jaká?“ Řekla jsem, že „dobrá“. Musela jsem to otočit: „A co ty? Ještě máš v noze pijavice?“ „Ne, už je to dobrý.“ A pak jsme se rozloučili.
/Odkaz myšlení Eda Wooda je stále živý, viz seriál brněnské ČT Detektiv Martin Tomsa: https://www.youtube.com/watch?…
/ Kluk nějaký v USA se asi nudí a vyrábí tzv. gify z raně renesančních obrazů: http://scorpiondagger.tumblr.com/
Emoce v hudbě: /https://www.youtube.com/watch?v=q57V8GWfZPE
25. 10. 2013
Dnes krátce. Jak naložit s tím, že se čím dál více zabývám tím, jaké si v budoucnu koupím koberce? Je to eskapismus jako vaření Dity P.? Protože každý koberec, každá ponožka, je němá výtka, která dokazuje, že jsme tyto peníze neutratili třeba za žebráky, za podporu výzkumu AIDS atd. A u skutečně bohatých lidí je tento vykřičník ještě markantnější než u nás normálů. Stejně tak každý spánek „nás“ vzdaluje od Nobelovy ceny, smajlík.
/Mamčiny noční maily z práce. Má asi obavy. „…Zachránila jsem tvé deníky z doby dětství – asi smutného. Tak zdar, jsem zvědava, zda-li najdeš pevného místa k žití. matka“/ /Klip z Vatikánu aneb nejen nový papež je cool. https://www.facebook.com/photo.php?… /Ve dvou se to táhne líp aneb 2 lístky na Tublatanku stojí stejně jako 1. http://www.slevomat.cz/…t-tublatanky Jak jsem se dočetla v Respektu ve fejetonu Petra Hrušky, v africkém Nairobi obsadili muslimští teoristé obchosní středisko a zastřelili všechny, kteří se nedostatečně projevili jakožto znalci Koránu. Jakou znám knihu nazpaměť já? Ani Švejka. / My tzv. ženy, ač je to v době relativismu a fluidní sexuality asi zastaralá kategorie, máme v českých a moravských zemích volební právo už od roku 1920, předtím jsme asi jen pletly./ A že i tak je tu na světě paradoxně pěkně, pokud nejsme dost citliví, což naštěstí většinou nejsme, to lze říct touto písní: http://www.youtube.com/watch?…
18. 10. 2013
Oblečení z webu na vyměňování, kupování obnošeného oblečení. Tisíce žen, stovky dívek, které si píšou smajlíky a posílají zažmolkované svetry a sešlapané boty. Koupila jsem si boty, milfka (tak se podle kluků říká přijatelným ženám nad třicet – etymologii slova radši nezjišťovat) na mě čekala po své józe a jelikož jsem se zpozdila, poslala mi dva smajlíky, že to neva. Potkaly jsme se u metra ve frontě na celozrnný chlebík. A naštěstí mě ohodnotila v bodování jako pozitivní – uf.
Do onoho webu se vkrádají i volná témata – mladá žena se svěřuje ostatním prodejkyním s nejistotou, jestli je nebo není těhotná, viz http://www.votocvohoz.cz/…ou-to-prijde, cituji: „No já se straštně bojím, že si to jen vsugerovávám…teď manžel kropí pravidelně tak není možná:) No, ale 10 dní od početí už by měl test ukázat na 90% jestli jsem, že ano?:) nebo mám čekat dýl? To nezvládnu:).“ Pět dalších uživatelek tento příspěvek ohodnotilo emotikonem „Paráda“, emotikon „Propadák“ nikdo nevyužil. A pak není divu, že je tu tvrzení, že „žena se většinou spokojí s náznakem toho, co umí.“(Elfiede Jelinek)
Tolik snědených koláčů, tolik vypitých čajů vyplýtvaných v diskusi Početí – jednou to přijde. Tolik neplnohodnotně vypocených škvarků při všech možných činnostech. Tolik krémů, které si zbytečně koupí nehezké ženy. Obyvatelé Varšavy stráví 108 minut denně v MHD. Mojí příbuzné trvalo 31 let se odstěhovat. Všechno trvá. Široký úsměv. Průměrný Němec vyhodí ročně více než 80 kg potravy. Průměrný Čech prý dokáže spořádat za celý život asi 4 kusy hovězího, 4 celá jehňata, 12 kusů husiček, 46 kusu vepřového a více než 900 kusů kuřecího. Trvalo mi 16 let k rozhodnutí, že si nebudu barvit vlasy – mezitím už mám zřejmě asi šedivé, tomu se říká mezi mladými l.o.l. – smát se ven hlasitě.
Byla jsem v Lidlu a slyšela říkat někoho do telefonu: „Ještě nikdy se nestalo, že by to nějak nedopadlo.“ Tolik způsobů, jak čas strávit – chodit do diskusí o cestování časem, které opravdu existují (sic!); hledat si, co znamená slovo imho; poslouchat Kanye Westa – to lze i současně. Nebo dělat tzv. věci zvlášť, jako náš tata, na kterého už nemůžu mluvit, když vybaluje něco z krabice, páč už ho to rozčiluje. Byla jsem na diskotéce, z níž byl výhled na první pracoviště Franze Kafky. Kdyby mi to někdo neřekl, tak bych to nevěděla, ale řízením vosudu – jak se říká v mém novém bydlišti – to vím.
Ještě popkulturní odkaz a do hajan, opět promarnit nějaký čas – stejně jako „the medium is the message“, tak i definice je hodnocením. https://www.youtube.com/watch?…
11. 10. 2013
Jaké pak to je, mít psa a nepromyslet to? Jaké pak to je: mít cokoli a nepromyslet to? Minimálně překvapující. Všem překáží ve vlaku a místy ho chci zamrazit. Místy je to velmi milé, když ho obdivují. Ve velkém městě mu tzv. všichni šlapou na ocas jako zakrslému dinosaurovi, motá se, tu se na něho křičí, když skoro převrhne stánek s parmezánem; tu se líbí italské delegaci. Každopádně už teď se ví, že umře – je to takový nácvik na další úmrtí. / Úklid. Našla jsem dopis od babičky jedenáctiletému bratrovi, ve kterém v roce 1995 mj. popisuje nástup videopůjčoven na maloměstě. „Eva s Alešem chtěli jít na nový film s Haris Fordem… Ale sešli se tam jen tři, takže se nehrálo – budoucnost kina dosti problematická. Lidé si radši zapůjčí kazety.“ A dále: „Jeníčku, pokračuj v tom karate a cvič, ať je z tebe chlap.“ / V Respektu aka Reflexu pro lidi, co si doma pečou chléb z kvásku, rozhovor s mykologem, kterého při pohledu na houbu napadají symfonie, přičemž „pozitivnost“ hudby není ovlivněna tím, zda je houba pro člověka jedovatá či ne. / Estetický seminář – učitel říká, že jevy se projevují v relacích, ne samy o sobě – např. gravitace. / Strojírenský veletrh v Brně: pokud se Vám zajídá každodennost, je dobré zajít někam zcela vně vlastní zájmy a vše se otevře jako květ – byť třeba ošklivý. To by se dalo aplikovat i na mezilidské vztahy – ale kdo by to snášel? V případě strojírenského veletrhu je např. nová zkušenost, že na dámských záchodcích není a nebude fronta, pokud ovšem hostesky nedostanou hromadně virózu. / Dobrý způsob, jak si navolit hudbu v souvislosti s preferovaným žánrem a plánovanou činností, web 8tracks.com. Můžete zadat, že chcete „study“ a „hipster“ nebo „indie“ a „work out“. / Ptala jsem se onehdy mámy, co si to pořád píše do deníku a ona, že si tam jen píše, jaké uvařila polívky. Kdo ještě nezná svébytný webdesign a názory čtyřnásobného diplomanta Henryka Laholy, ten by to měl napravit, viz http://henryklahola.nazory.cz/. I tady platí, že čím více vědomostí, tím více utrpení.
4. 10. 2013
Co je zajímavé: Kromě vytváření portrétů dívek z čínského zelí (http://pix77.com/…nese-cabbage) je nyní, za postmoderny, také moderní malovat psům na tváře obočí a fotit je. / Bratr snědl kulajdu a jak šel spát na naplněný žaludek, pronásledoval ho ve snu Daniel Landa – já jsem ve snu po lahvi Dornfelderu adoptovala s Jurajem Kukurou mongolská dvojčata – mojí těhotné kamarádce ve snu říká Johnny Depp, že ji má rád jako člověka. / Jedna ekoložka okolo třicítky si po vzoru Amélie fotí všude Krtečka. / Robert Musil si prý zapisoval každou vykouřenou cigaretu i každý coitus do deníčku – důslednost. / V Praze ve Stromovce skáče hrozně mužů přes švihadlo, asi hokejisté? / V Brně byly sepsány diplomové práce na téma Ošklivka Katka a Chůva k pohledání optikou feministických kritik. Narativní analýza a Konstrukce feminity ve vybraných pohádkách Walta Disneyho a její proměna v čase / Z e-mailu od babičky (babička má e-mail babijara): Děkuji Ti za dárek – knížku od Květy Legátové. Přečetla jsem ji velice rychle, je to zábavné čtení. Nejvíc se mi líbila poslední povídka „Boušek“. Kdyby to někdo zfilmoval, byl by to hezký film pro mládež. Po mamince Ti tu knížku vracím, třeba si ji také přečteš a pobavíš se. U mne by ležela v knihovně. Mám tam ještě dost knížek, které jsem ještě nepřečetla a ráda bych to stihla. Děkuji Vám též za pozdrav z Jeruzaléma. Zážitky asi byly vzrušující. Já cestuji akorát s televizí. A jsem za to vděčná. / A na závěr trochu vědy: „Když jde o lesbické páry, výzkumy potvrzují, že v jejich vztahu při držení za ruku chybí aspekt moci a nadvlády,“ píší autoři studie. A tohle je překvapilo. Domnívali se, že i v lesbickém páru jedna z žen převezme dominantní roli a bude se chovat jako muž. Vyvrací to teorii o tom, že i homosexuální dvojice se nutně musejí dělit na partnery dominantní a submisivní. / Bylo by dobré být důsledný – např. ověřit, jestli mentos bonbón vhozený do coly skutečně exploduje a jestli vlastní domněnky jsou pravda – není ale kapalina, kde by se to dalo ověřit. Takže konec nakonec hrozný jako u Horáčka. Hudba, kterou stvoří Horáček a Hapka, se ucha drží co kudlibabka. / Kudlibabka je moravský výraz pro rostlinu – viz obr.
27. 9. 2013
Našla jsem, co chce náš tata na parte. To mi připomnělo, že mě o tom zpravoval už v mých pěti letech, s otázkou, jestli mu budu chodit na hrobeček. A pak kde je ta knížka se záložkou na parte. Takže, chce toto od Blatného. Takové jednoduché verše, řeklo by se, Krajčo umí lepší bomby než nic-plískanic, ale ty borůvky z toho dělají ono něco, co je lepší než veškerý Elán.
Zdá se mi, že mi je – líto dní s kamarády, vlak zmizel v zatáčce a já je opustil. Mé srdce v samotě si stýská opět hlady, Oni jsou daleko, daleko mnoho mil. Oni jsou ještě tam, na prosvětlené stráni, Sbírají borůvky a neví o mně nic, Jak těsně zahalen jdu do sychravých vání podzimních plískanic, podzimních plískanic.
Před-před-poslední den v práci. Domlouvala jsem s křesťanským kolegou informatikem výstavu. On: Slyšel jsem, že ta vernisáž bude trvat tři týdny! Ne, dvě hodiny, tři týdny bude trvat výstava. On: A v kolik to bude? Od šesti do osmi. On: Od šesti do osmi, jejda, to musím říct paní Hejnové, že si musí přivstat. Od šesti od osmi večer. On: Večer? Tak pozdě?
Je otázka, jestli věci, které nikdo nevidí, skutečně existují. Nedávno jsem našla při úklidu kus rohlíku, který jsem na střední dostala od nějakého kluka a schovala jsem si ho jako suvenýr, a teď zase začal existovat. Aby to nebylo celé jako intro k menopauze, zde pěkná píseň a odkaz: http://www.youtube.com/watch?… http://www.ulozto.cz/…-cloveka-rar
20. 9. 2013
Co se za ten týden stalo. Našla jsem korespondenci příbuzné s židovskou kámoškou, pro příště oskenuji. Řeší se tam cena cikánské pečeně v prodejně Pramen; to, že pisatelku muž nechce pustit ani jednou týdně do kavárny a že je to svině a také to, jestli stojí za to chodit na svatbu jako svědek, když není jisté, bude-li žranice. Ad fekálie: sbírala jsem mého psa tzv. hovínka a jedno mi spadlo na jeho hlavu, chtěla jsem zvracet a smát se současně, skoro jako u Čechova. Mamka mi dala za úkol pojistit byt s nenápadnou poznámkou, že pojišťovací agentka, t.č. i její pacientka, je mladá žena a už si splácí hypotéku a má stálého příťasa, který taky tu hypotéku splácí s ní. Takže, pojistila mi neskutečné věci: je šokující, že tak nepředvídatelné jevy, jako je rozbití láhve whiskey zadkem v obchodě nebo rozbití vázy z dynastie Ming vaším psem mohou být objektem pojištění – jmenuje se to myslím škoda v běžném občanském životě a vztahuje se t o pouze na běžný občanský život, tj. ne na práci ani aktivismus ani lyžovačku. Poškozený musí napsat jen čestné prohlášení, co a za kolik jste vy nebo váš pes nebo vaše akvárko poškodili. V drogérii DM jsem potkala pornohvězdu – nakupovala konzervy pro psy, má jako každá správná žena slevovou kartičku. Soused, o kterém jsem doufejme už psala, ještě stále nedočetl 50 shades of grey (v českém překladu). Příbuzný se mě upřímně ptal, proč si cizí lidé na konci telefonátů přejí pěkný den a ať se mají dobře – proč by ho to mělo zajímat, jestli chce nějaká operátorka skočit z okna?
Ve stylu Haliny je třeba umístit nakonec několik pravdivých lidových rčení, blog a píseň.
- Domov je tam, kde si sundávám podprsenku.
- Po ovoci jejich poznáte je.
http://refresher.sk/…tory-ma-SWAG
https://www.youtube.com/watch?…
13. 9. 2013
Brno, Botanická. Kopáči kopou potrubí, baví se o tom, kdo je a není pohan, protože Romové – jinak jsou takové hovory nevídané. Taky říkají holkám věci, protože asi jsou Romové. Až zas bude někdo říkat, že nepracují, tak tudle nudle. Pak tu máme Lidl, kam chodí tajně i hipsteři pro holínky za 200,–. Ovšem občas jsou nízké ceny vykoupeny ponížením – včera jsme museli čekat před bránou, než za provozu umyjí stěrkou dveře. Někdo vyhodil až teď dva vánoční stromy. Pak je tu kinotéka Vínečko a pan P., který miluje psy až natolik, že se od nich nechá omočovat a nejlepší humor dělá tím, že si je strčí pod triko a dělá, že je s nimi těhotný – to je pak největší řachanda pro ostatní trampy. Občas ale překvapí – má natisknutá dvě trička se sousedkou a jejím psem a čte 50 odstínů šedi.
Pak ještě něco k orální historii: někdo mi říkal, že existuje výzkum, neprávem osočovaný z nepravé korelace, který přišel na to, že francouzské ženy v 90. letech, které nosily klobouk, měly menší výskyt rakoviny než zkoumané vzorky bez klobouků, a to proto, že ty s klobouky chodily pít víno do společnosti a rozptýlily si tím stres. Možná ale pouze klobouk opravdu pomáhá proti rakovině, kauzalita je tajemná. Stejně tak už mi několik lidí říkalo, že jejich strejda/příbuzný měl pletky s Lucií Bílou, ještě když zpívala s Arakainem – nikdo jí to už zřejmě neodpáře. A náš soused tvrdí, že naše sousedka má znaménko na obli čeji nad rtem a to prý znamená, že má totožné znaménko i nad tzv. dolní pusou. Historka je to tak dobrá, že není na škodu ji rok co rok zopakovat.
Pak titulek v časopise: ať člověk dělá cokoli, vždycky to přinese problémy.
Plus 25. září bude v brněnském Boru kapela, která věří v existenci létajících talířů, viz https://www.facebook.com/…10837699631/?…
6. 9. 2013
Pro dnešek odštěpky, které už jsem si zaznamenala na sociální sítě. Rok jsem blog neměla a zaznamenala jsem, že si ho četl jen Tomáš Přidal, babička, máma a jeden hezký kluk – tj. úspěch.
Vzhledem k narůstajícímu věku budu tento rok ráda, když si to otevře babička.
1. Sekce: maily od rodičů plné skrytých výčitek. Mamka mi posílá kontakt na pojišťovací agentku. E-mail:
„slečna – moje pacientka sedí v té budově u lázní Nádražní 14, je mladší než ty a už splácí hypotéku se svým přítelem. jmenuje se Kubů tel. 774203056 Zdar matka“
2. Vybírám sociálního pracovníka, ukázka z dopisů: „Mezery pracovní činnosti v CV jistě každého pracovníka výběrového řízení zaujmou. Proč působí snad tak "zmateně“? Dobrá práce, mezera atd. Upřímně, jsem mladý zbohatlík, který nikdy nepracoval kvůli penězům. Peníze pro mne nic neznamenají. Kvalitní sociální práce, péče a pomoc potřebným lidem tak ANO. Jsem katolík, bezdětný, svobodný, bez závazků. Jde mi o skromné živobytí v mém domku v přírodě…"
3. Bizar jak od Raye Bradburyho. „U nás“ v práci si nechal iPad nějaký muž. On se pro něj nemůže vrátit, proto mi zavolal, že se pro něj vrátí jeho kamarád Karel Fuksa. Volám tatovi: tato, ty jdeš k nám do práce pro iPad? Tata: Jsem na chatě a nevím, co je iPad.
4. Foto bratra s návrhářem Laffitou budiž důkazem, jak může být život štědrý – i v záporném slova smyslu. Plus foto pornokazet s gay filmy, které našel kamarád ve křoví – toto budiž důkazem, že vesmír odměňuje, byť ledabyle, strádající – kamarád předtím ztratil i-pod.
5. Pro tento den vše, příště původní tvorba.
6. S bratrem budeme o víkendu pouštět písně, zde teaser k tzv. akci, který je třeba nepodceňovat: https://www.youtube.com/watch?…