It didn´t matter
Zpěvák Paul Weller si asi myslel, že na východ od Berlína si ho nikdo ani nevšimne. Jenže to se přepočítal. V ulicích Prahy se o víkendu mezi svátky válel opilý jako bezdomovec, což se nelíbilo policii v metropoli, která hodlala „neznámého“ opilce zatknout. Z incidentu se stala žhavá novinka předních bulvárních magazínů celého světa. Padesátiletý hudební veterán se válel v pražských ulicích, jako by nebyl prosinec a vůbec se nechumelilo. Ale ono zrovna padalo z nebe nemálo sněhu a policie měla pohotovost. Na chodníku pražských ulic se přitom válel se svou přítelkyní Hannah Andrewsovou. Zjevně podcenili české žaludky, které zvládnou mnohem více alkoholu než běžný Západoevropan. Po několika panácích vodky U Malé velryby se oba chovali jako smyslů zbavení. „Weller byl skutečně hrozný. Řekl jsem mu, že by neměl zpívat. Ale on tak nějak kvílel. Jeho přítelkyně byla agresivní a pěkně mi nadávala. Spadla z barové židle a omdlela na podlaze,“ svěřil britskému listu The Sun svědek incidentu, kytarista Brad Huff. Opilci se po dlouhé domluvě odpotáceli do svého hotelu a ušetřili policii špinavou práci.
Tato novinová zpráva z 1.1.2009 je zřejmě jediný zdroj, který mohl v poslední dekádě přiblížit legendárního zpěváka, skladatele a textaře Paula Wellera řadovému Čechovi. Jenže ono se o Wellerovi u nás moc nevědělo ani v letech, kdy byl – na začátku 80. let – v Anglii hvězdou číslo 1 a jeho kapela Jam vévodila žebříčkům. Paul Weller byl přitom považován za jednoho z nejinteligentnějších britských rockerů a jeho angažované texty mu vynesly pozici respektovaného rockového básníka. Pomiňme, že vyřizovat si v té době účty s Margaret Thatcherovou jiným způsobem, než zvracením na pódiu – což bývala spíše doména punkerů – znamenalo předem jistý výsledek… a řekněme si hezky od plic, že hudba, kterou Jam produkovali, se fakt nedala poslouchat. Stejně mě nudily všechny britské „kytarovky“, které přišli po Jam; ovšem s výjimkou Oasis už žádná nedosáhla nikdy kultovního postavení Jam a – marná sláva – i ti vypatlaní Gallagherové udělali aspoň několik písniček, které se daly poslouchat.
Nejúžasnější na tom příběhu ovšem je, že ve chvíli, kdy se od Paula Wellera odvrátila většina jeho britských fanoušků po nečekaném rozpuštění Jam… a začal tudíž být poněkud „nenápadný“ i na britské scéně, začal dělat neuvěřitelně dobrou muziku v pop-funkové kapele The Style Council. Dějiny rocku zaznamenaly jen pár takto dokonalých obratů… a víc se k tomu asi už nedá říct. Snad jen; fakt si pořiďte aspoň jejich Greatest hits, stojí to za to.