Krátký report z Madridu
Getafe je na první (i druhý a třetí) pohled dost ošklivé předměstí Madridu, které v pátek nebo v sobotu večer ožije a podezřele zhezkne. Getafe Negro je literární festival s velkou tradicí, který se koná v době, kdy se podzim zakousne už i do slunného Španělska… takže všichni rázem onemocní. Já si ovšem vezl svou vlastní virózu už z domu.
První vystoupení se odehrálo na zdejší univerzitě: kulatý stůl, jehož téma zůstalo utajeno všem zúčastněným vlastně až do konce. Účastníci za českou stranu: nestor české literatury Pavel Kohout, básník Petr Král, prozaička Markéta Pilátová a moje maličkost. Pak tu byl španělský moderátor, kterému byla nesnadná role přidělena asi třicet minut před začátkem akce, když se ukázalo, že zkušenější a připravený kolega ochořel a nedorazí. Výsledkem byl dvojjazyčný kabaret na (přibližné) téma česká literatura. Markéta Pilátová mluvila španělsky o sobě a své tvorbě. My ostatní jsme na to nemohli reagovat, ani kdybychom chtěli, protože jsme jí nerozuměli. Moderátor mumlal španělsky tak, že mu zhusta nerozuměly ani tlumočnice, což příliš nevadilo, protože jeho promluvy souvisely jen minimálně s tím, co bylo nastoleno a mělo být případně dále rozvedeno. Diváků ovšem bylo poměrně dost… a pokud jde o českou literaturu, dozvěděli se přinejmenším to, že všichni tři přítomní mužští autoři se rádi podívají skleničce na dno a jaké pití preferují.
Kratochvilův Slib, La promesa, po mé pravici Iveta
González
Mé další vystoupení se odehrálo na ulici v ozvučené krychli. Šlo o prezentaci španělského vydání Kratochvilova Slibu, který vyšel česky v Druhém městě. Původně měl být samozřejmě přítomen autor; ten se ale omluvil z celého španělského dobrodružství s dostatečným předstihem. Jako druhá se omluvila samotná kniha: vydání bylo přesunuto na leden 2013. A do třetice všeho dobrého: nedorazil ani španělský vydavatel, který na poslední chvíli onemocněl. Náhradním moderátorem byl novinář, milý pán, který se samozřejmě zeptal na Kafku a totalitu – jako všichni před ním i po něm –, ale to bylo úplně fuk, já si mlel svou, převážně o Jirkovi K., kterého znám dost dlouho na to, abych věděl, co o něm říct – a kterého mám dost rád na to, abych k tomu měl chuť, ačkoli publikum tvořilo asi deset diváků, z nichž polovina tak či onak patřila k organizátorům festivalu.
V sobotu jsem už čelil divákům v madridské veřejné knihovně bez moderátora, pouze s tlumočnicí… a byla to vzácná chvíle, která se dostaví jen jednou za čas. Přišlo hodně lidí, všichni byli pozorní, zvědaví a vděční. Takzvaná diskuse se „zvrtla“ v normální povídání, a když jsem na konci podepisoval svůj dosud jediný do španělštiny přeložený text, povídku El ángel exterminador… připadal jsem si jako rocková hvězda.
Tím můj pracovní úvazek skončil – a já se mohl se ženou (a ještě pořád s kapesníkem u nosu) věnovat trochu víc madridským uličkám, Pradu a v poslední den pobytu i malému skvostu jménem Segovía. Do Segovíe jsme jeli rychlovlakem; to, co by normálním vlakem trvalo hodinu a padesát minut, zvládli jsme za třicet. Poprvé ve svém životě jsem překonal rychlost dvě stě padesát km/h, aniž bych se odlepil od zemského povrchu.
Měli jsme docela štěstí na počasí. Proti původní předpovědi, která slibovala jen lezavo a déšť, svítilo v neděli a v pondělí sluníčko. Bylo sice poměrně chladno, ale modrá obloha vybudila potřebný entuziasmus. A dokonce i to zpropadené umění, k němuž bývám až napjatě ostražitý… V Pradu jsme vyrazili naslepo, takže jsme se v místnosti s Boschovou Zahradou pozemských slastí (a dalšími jeho obrazy) ocitli jaksi naráz a bez varování; byla to nečekaná euforie a síla. Snad ještě emotivnější moment byla kaple San Antonio de la Florida s Goyovou výmalbou. Sakrální umění je kapitola v podstatě uzavřená – a díky tomu poněkud přehlednější než celé moderní umění. Nástěnné fresky v kostelích a kaplích se mohou líbit či nelíbit, případ od případu, ale vždycky jsou tak nějak stejné, myslí si člověk… dokud nenarazí na tenhle malý zázrak z konce 18. století.
Tolik Getafe Negro, Madrid, Španělsko. Zbývá už jen pochválit všechny lidi z madridského českého centra. Pár českých center už jsem zažil a můžu říct, že tady vše fungovalo nadstandardně. Díky!