Hrozivá symetrie - Mainer
Martin Mainer
narozen 1959 v Havířově | absolvent AVU v Praze | 1993 cena Jindřicha Chalupeckého | 1994 čtyřměsíční pobyt v USA, setkání s hinduistickým guru Ram Dassem, který ovlivnil jeho duchovní směřování | nespočet výstav samostatných i skupinových, v ČR i zahraničí, z nichž jmenujme některé zásadní: 1991 Wanderlieder, Stedelijk Museum, Amsterdam, 1999 Vlek lesa lesů, Rudolfinum, Praha, 2007 Klam tká klam / Klid tká klid, Mánes, Praha
Martin Mainer komentuje cyklus děl, který jsme v Brně mohli
vidět od dubna do června loňského roku ve Wannieck
Gallery.
Vize pro tebe…nazval jsem cyklus, podle písně – nevím ani od koho neb CD mě nahrála z různých písniček dcera a taky následně po roce ztratila…píseň jsem často u práce poslouchal pořád dokola…vision for youu…vision foor youu… …a postupně jsem si uvědomoval, že mi pod rukama měsíce a někdy roky – začal jsem 2005 ještě v Limuzech a skončil na Žižkově 2010 a vlastně 11 – vzniká ucelený a závěrečný cyklus formálně rorschachem spojených obrazů… …říkal jsem si v duchu, že je to fyzické malířství, nebo něco mezi malířstvím sochařstvím a grafikou, ostatně tuto myšlenku jsem už znal z předešlých více méně černobílých sérií, kterým jsem se věnoval s přestávkami na „klasice“ od roku 2001 a první – Zastavení (je v katalogu z Mánesa), jsem udělal na starou zemědělskou plachtu po příjezdu z Indie na jaře 2001… zakončil jsem tedy sérii minulý rok a úplně dodechl v kostele v Tísmicích 11. září 2011 ještě pěti příbuznými kusy (dvě Černé tapety, Červená tapeta, Kopí osudu a Modrý prak…) – desetiletou práci formálně uzavřenou systémem „roršachu“ a doprovázející můj život, boj o přežití, myšlenky, občasné vhledy a pokoušení se nalézt doplnění, družku, ženu…fyzickým myslím opravdovou velkou fyzickou námahu při práci, překlady tak velkých pláten s tekutou barvou, snaha o přesné přeložení podél dopředu namáčknutého a nohou v sandálu užehleného skladu, neustálé přezouvání mokré boty do suché a mokrou nechat sušit a pak pošlapání skladu s barvou, kdy barva zůstává i na botách i na podlaze, na tváři, rukou, všude a pak další a další a čekání na schnutí… nedalo se pokračovat dokud barva neuschla…mohl jsem vzhledem k velikosti pláten a velikosti ateliéru pracovat jen na dvou plátnech naráz…abych se mohl podívat na obraz na zdi, ušil jsem v rozích a na dvou místech uprostřed tlustou jehlou a tlustou nití oka a za ty jsem na připravené háčky do betonu plátna zavěšoval do stěny paneláku to jinak nešlo… tedy asi šla vyrobit konstrukce ze dřeva nebo sádroše, ale nestihl jsem to, byť jsem na ni celé roky myslel…a už nestihnu neb to tu končí…jde se zpátky na ves…) a zavěsit pro jednoho člověka mnohdy opravdu těžké, barvou prosycené plátno, byla ekvilibristika na židli a mnoho nezdarů a přetržených nití… pak jsem seděl, koukal a štětcem domalovával, přemalovával, kreslil a pak zase na zem a třeba zase přetisk, pak zase na zeď a tak pořád dokola… …některé jsem vytáhl z hromady po roce a Páteře po třech vlastně čtyřech a začal nanovo na nich pracovat, měnit, dotvářet a kout… …co mě při práci nejvíce fascinovalo a „ukájelo“ byla specifická psychologie, jak při vznikání na počátku, tak při pokračování – nebyl žádný problém se napojit na tento klidný jasný stav mysli klidně po pár dnech, týdnech, měsíci, dvou nebo roce i více – je to kuriózní, protože u klasického způsobu malířství je to pro mne daleko obtížnější a někdy i nemožné a nebo jsem nucen úplně obraz pozměnit, tady to šlo nějak samo a samo sebou (podobný pocit jsem zažíval třeba při sochařské práci)… jakoby přenos na plátno, který nastal otiskem barvy na sebe – roršachem – nechával pořád prostor mysli i duši pokračovat…že by proto psychiatři rorschach používali pro diagnostiku? – nic převratného se nedělo, změny se jen doplňovaly a klouzaly „tah od tahu“ jedna do druhé, nic nešlo pokazit…bavilo mě také fyzické napětí a vyčerpání a často zpocení se jako u pomalého přesného cvičení – pozdravu slunce třeba… časem jsem objevil, že zpocení se není jen otázkou fyzického vypětí jednotlivých „tahů“ barvou (vytvoření skladu, nanesení barvy, přeložení ve skladu, pošlapání skladu s barvou, následné rychlé otočení, aby barva nestékala, čekání na schnutí…), ale hlavně v psychice, která se šponovala strachem a neznámou, jak další tah vlastně dopadne a i když jsem se naučil předvídat a mnohdy i chtěl právě toto a ne něco jiného, vždy do poslední chvíle otočení plachty od sebe ve skladu jsem si nemohl být jist a mnohdy i zuřil nad pokažením – otisk byl velký nebo malý nebo se mi zdál prostě blbý a ejhle – každé špatně nakonec s klidem posunovalo věc kupředu a měnilo se v dobře, to bylo úžasné, chyby neexistovaly a každá domnělá jako po másle se měnily v pravdu…haha…
…napsal jsem své učitelce tance do katalogu Vize pro tebe, který jsem ji v létě předal, báseň svou chudou angličtinou také za pomoci překladače (originál český text jsem psal rukou a nemohu najít) , líbí se mi i po čase, je to trochu pokus a trochu naivita a trochu klasika sufi…snaha dotknout se byť jen odhozeného sandálu Jalalujid Rumího…
Belowed Zahira,
Please accept this small gift made by hands and soul of martini… His respectful bow with a small smile as he went backwards… One eye closed, one “the right” open… Take off hat…hand on heart…
I wish you like this paintings formed last four years at Mount Zizkov, where we “home” have now… Slowly, step by step, month after month… Errors slipped easily into nearly perfection of both butter… Larger than walls of the studio, mostly they lay and born on the ground…
Rorschach, the semi-easy start, than firmly held the reins and allows team wanted somewhere other than… While I was furious that instead of thirty are only ten… But it had power and special state of mind at work and peace… Yet, too large, too unmarketable, big doubt now…are they?…
Physical painting could it be called… is about a lot of motion of bending, drooping, and getting … waiting for the drying and the inability to repeat already Nice at… this kind of painting you must actually enter like the bull Pollock… treading on the canvas when you press the colors for a miracle of „accidental“ symetry… all around the ground, shoes, knees, feets, hands and chin about a pound of paint… better picture than on canvas…of course… but canvas is canvas… the best for the oldest profession we know… far before you had money could buy love…though?… error free it does cross…
I wish you like those images Zahira and perhaps even treating you a little…who knows…
…myslím že v katalogu použitá pekelná přísloví vizionáře W. Blakea jsou dobrou ilustrací toho, co jsem taky obrazy chtěl říct a co život dává na talíři…jako motto mě krásně posloužil Blakeův Tygr, který mě provází už 30 let, mám všechny jeho nesmyslné překlady do češtiny a proto ho tisknu tak, jak ho básník napsal, mám rád ty úžasné verše, jsou pro mne přesně, co se dá pocítit, když pomyslíš „Život“, protože jak jinak se dotknout něčeho, co jest nad a za každou myšlenkou a pomyšlením a co nelze pochopit, natož si představit či jakkoliv rozumově či nadrozumově či jinak uchopit, že vůbec je!…slovo proč? pozbývá smysl a nemusel by být, jak říká moudrý… …o čem je ještě Vize pro tebe?…je to hodně o smrti, obnovovatelce a záruce života, kolu času, bráně nebes, smutku i proroctví…o vizi, která vzniká ne v mysli či v zorném poli nebo v říši vnitřního zraku či poeticky za zavřenýma očima, ale samovolně v průběhu tělesné a rukodělné práce a sama sebe, prostřednictvím živého autora, vede až ke svému poslednímu tahu, jako život vede k poslednímu výdechu, takový druh „vize“ je pro moji práci obecně nejen pro tento cyklus asi specifický… …málokdy jsem se snažil namalovat sny či jiné více méně časté vize…jako bych se styděl, či se bál se jen pokusit…maluji vize, které jsem nikdy neviděl a ani to vize nejsou, jsou to jen obrazy… …jedním z hlavních znaků života je symetrie a symetrie je také stavební materiál cyklu obrazů Vize pro tebe, je to cihla, kterou od začátku vzniku obrazu násilně používám, kterou stavím jednu na druhou a občas doplňuji maltou barvy z ruky a štětce, různě ji ohýbám a měním, napodobuji symetricky rozmázlé fleky barev tahy štětcem a nechám prorůstat vším možným, pořád je tam… …tak dobře, je to oslava života či prosté konstatování Ano Jsi…je to totem…je to To-Tam…tramtárie či plazma či zásvětí…záznam času, energie těla mysli i duše a ducha, je to bázeň i úcta i lidská pýcha a moc…navzdory samozvaným bohům s myslí betonovou, kteří přišli, metali blesky, zkazili ráj a lásku proměnili v peklo…a stále tak činí!!… …je to hodně o detailu a pohledu z blízka, samozřejmě je to taky na dálku a monumentální, ale pohled do obrazu, je pro mne v této sérii zásadní a bez něj se obrazy asi nedají číst…a že je tam příběhů bez slov a významů… …vize pro tebe je hlavně vize pro tebe moje nová krásná milá a milovaná ženo, téměř celý cyklus se časově shoduje s naším vztahem a zaznamenává náš vztah v okolnostech ateliéru na Žižkově, od prvních krůčků milosti k lásce a velkému sblížení…
Martin Mainer sepsal 13.1.2012 na Žižkově
Chcete-li zhlédnout tvorbu Martina Mainera naživo, vydejte se do Jihlavy – výstava v Oblastní Galerii Vysočiny potrvá až do 13. května 2012.
e-obrazárna_Mainer
