Jan Spěváček: Motiv vodní hladiny
Motiv vodních hladin mne začal zpočátku oslovovat pro své charakteristické členění. Samotná reflexe na hladině probíhá v rovinách horizontálně-vertikálních, čímž podporuje jeden z mých základních požadavků na vytváření emocionální stability, dojmů klidu, harmonie a vnitřní plnosti, které se snažím obrazům vštípit. Zároveň odraz na hladině ve své poměrné abstraktnosti stále ještě definuje jasnou obsahovost díla, čímž mi udával hranice a mantinely potřebné k malířské orientaci v obraze.
Téma v sobě ale dalo tušit jiné, zásadní sdělení. Hladina jako plocha s dalším obrazem v sobě (obrazem–obsahem). Touto reflexí se otvírají různé další prostory a hloubkou pod hladinou známá symbolika s duší. To podmiňuje mnoho kompozic podněcujících hru s prostorem, ale s prostorem nejen jako takovým ve své hmotné realitě, ale především se samotnou transcedencí tohoto prostoru a uvědomění si prostoru abstraktního, totiž prostoru v samotném vědomí. Tím se mi začala postupně měnit náplň obsahu. Ano, voda je symbolem emocionality, ale té se úmyslně vyhýbám. Voda mne zajímá jako vědomí ve svém pohybu a proměnlivosti, ve vnitřním utváření navenek zpravidla nepostřehnutelném. Její hloubka, jako hlubina prostoru vědomí. A tak fascinace tímto motivem, může souviset s prohlubujícím se intuitivním a variačním myšlením. To, co se odehrává na hladině podvědomí, zobrazuje se, nebo lépe, může být spatřeno a pochopeno díky analogii ve vnějším světě. Touto transcedencí staly se mé hladiny konkrétním obrazem jiné předmětnosti s novou schopností vypovídat. Je-li člověk inspirován, otvírá se jeho nitro. V tu chvíli je malba jakousi kontemplací. Příroda si vás postupně rozloží, a zažijete-li hloubku prázdnoty, zjistíte, co to je svobodně tvořit a vědomě poznávat.
Jan Spěváček