Rané verše
Toto je výbor z nachystané, ale nikdy nevydané druhé sbírky, která měla vyjít v olomouckém nakladatelství Votobia v roce 1992. Už tenkrát mělo jít o výbor, i když obsáhlejší, a to z textů předcházejích prvotinu Relata refero. Vzpomínám si, jak jsem celou dobu pochyboval, zda je rozumné vracet se tak daleko před Listopad. Ty texty ostatně vyšly, i když jen v samizdatu. (Pod názvem Velké pitvání malého anděla.) Nakonec jsem zavolal Mirkovi Kováříkovi, který jako první uvedl mé básničky v únoru ´86 v pořadu Slyšet se navzájem a pak také křtil mou první sbírku. „Máš dojem, že to musí vyjít?“ zeptal se mě tehdy. A já chystanou knihu zrušil.
Poslední cigareta
v tichosti jsem dokouřil cigaretu večera
a přišla cigareta noci
a po ní cigareta rozbřesku
a cigareta růžového rána
kovové předměty odlétaly do jižní Francie
pes tam ještě ležel
ale nebyl už naživu
Zahrada
na holých stromech ulpívají sluneční vlasy
odpoledne stárne
a některé branky prasknou ještě do jara
už bouchá kat, ať vstoupí
kropenkou krve chystá se třísnit…
zde ani bůh ani pouliční sběrna
nás už nevykoupí
tady nás pověsí na pavoučí nit
Potápěč
kdežto hvězda od hus, jediné pírko, nikdy svým pádem nezčeří,
neboť hvězda pírko, jak hvězdářka malá
vodní nálada, kruhy, dráty, bicykly moknou,
hvězda je pírko, v nose smích, lůno přírody
a ty se otoč, ty…
První třída kašička
děti přijdou včas
vrostou do lavic jako malé dřevomorky
učitel je chutná
chlebíky s křupavou kurečkou spánku
a musí dochutit
rozdá slabikář
jejich první pepřenku i slánku
děti zamávají vrabčími křidélky vědění
sen o velkém letu
začne se zdát
Červenec
Ve vaně zelených stromů
stojí voda chladivá.
Nad lesem slunce – krvácející Ježíš,
kterého za chvíli sejmou z oblohy.
To zvykem jest z dávných již dob
Rezerva
záchodová mísa, prkýnko z umělé hmoty, kryt, plastiková trubka, nádrž na vodu,
splachovadlo, ventilátor, dvě železné trubky od topení, úchyt na toaletní papír s toaletním papírem,
štětka na čištění záchodů, krabice s vatou a vložkami Hygema, žárovka, plakát s Cimrmanem,
linoleum, vypínač, dveře, klika, já
Večer
V otevřených oknech
drnčí gilotiny.
Čerstvý vzduch jak krev
vsákne do peřiny.
V polštářích cítím
úzkost vlastní šíje,
ořechy brečí.
Lije.
Jeník Kalina
byl tuze nesmělý
při branném cvičení měl dát umělé dýchání
gumové andule oblečené do modrých tepláků
a dětsky krutí spolužáci
jej přiváděli svými výkřiky k zoufalství
jeník kalina mlčel
a do panny dýchal tak zuřivě,
že náhle špitla tady ne prosím tady ne
což spolužáci nechápali vůbec,
ale dozírající učitelka českého jazyka
cítila chvíli na těle příjemné mravenčí nožky
a napadlo ji
že ten bledý chlapec
to daleko dotáhne
Divadlo, drobná náruživost
vyšlas ve večerní toaletě
a jestliže v 18.32
šla luna do vedení
tebou krása pozemská
srovnala skóre
téhož večera
ses ve foyeru náhle otočila
a všichni viděli
že nitěmi tvých vlasů
možno i vícekrát šít
druhého dne o měsíci a macbethovi
mluvilo se s despektem
V předsíni
žluté do botníku nepatří
řekla a shodila
slunce do vázy
odepnula křídla
dala je do skříně
a zkoušej to sám
už jsi velký
Íkare
Jarní milostná
teď splynu s oblohou letím nad lesy
má páteř se vlní a sladce se usmívá
pode mnou hrobky zlomené kmeny smrků
a šplouchá v řekách noc a medvědi trhají tvou papírovou tvář
a je po všem a zceluji tvář z druhé strany
páskou od brady k pravému spánku
a budeš zas má
budeš má