Ted Kooser
Ted Kooser právě vychází
Ted
Kooser je americký básník, který získal v roce 2005 prestižní
Pulitzerovu cenu za svou sbírku Delights &
Shadows. Na tuhle knížku jsem narazil naprosto náhodně
v knihkupectví Borders na Columbus Circle, kam jsem během svého newyorského
pobytu chodil pravidelně na borůvkový džus a na internet… Poezie nebývá
nejsnazší čtení a v cizím jazyce to platí dvojnásob. Tady jsem ale
zničehonic hleděl na průzračné, krásné, a přitom zcela srozumitelné
verše, které jsem si okamžitě zamiloval. Dokonce tak silně, že jsem část
knihy přeložil. Sedmnáct básní nyní vychází jako poslední svazek roku
2008 v nakladatelství Druhé město; je to útlá, hezky
vypravená knížka a jmenuje se Slasti & strasti.
Zde je pár básní na ukázku; kdo by chtěl celou knihu, může si ji objednat
přímo tady, na adrese info(at)martinreiner.cz, nebo od
půlky ledna na Kosmas.cz. (Doporučená cena je
70,– Kč.)
Říční rybolov
Vánek si pohrává s hliníkovým člunem unášeným na konci lana, a jeho lehkost se v něm rozvaluje jako tlustý muž, který rybařil celý den a teď usnul a zdá se mu o dnech, kdy byl ještě malý hoch a nevážil víc než zahradní konev. Léta osamělého rybaření, daleko od rekreačních chatek, jež září na březích jako nýty, vyšisovala všechnu modř z laclových kalhot i z džínové košile. Jeho tvář má popelavý lesk lidí s nemocným srdcem, ale teď, v tuto chvíli, je i on lehkost sama a s okolním světem je svázán poutem sotva znatelným.
Po špičkách
Je to už dávno, co jsme přestali zakopávat paty jako ti ostatní – kůň, pes či tygr – i když nás pořád vzrušuje jejich rychlost, krása pohybu. Dokonce myš, která se potýká s velikou vahou psí granule, je záviděníhodně graciézní. Naše chůze postrádá švih, jsme tak obtěžkáni povinnostmi, kázeňskými postihy, jež na nás dopadly, trestáním, zabíjením, naše nohy jsou spoutané v kůži přemožených. Jen někdy, v hodinách před úsvitem, cítíme znenadání, jaké to asi muselo být, být jako oni, jsme opět na špičkách, krademe se kolem dveří, kde se dosud spí, míříme do tmy jistým pohledem.
Lobocraspis griseifusa
Je to drobná můra, která se živí slzami a jako jelen z třpytivé tůňky pije z koutku spáčova oka; dotek jejích úst je letmý nic než zrcadlení oblaků v té tůni.
Máš sen; postava zalitá měsíčním svitem zjeví se u postele a dotkne se tvé tváře. Mohu chvíli sdílet, ptá se, bídu tvého zármutku? Pokyneš ke stolu.
Mluvíte spolu málem celou noc, ale ráno si nevybavíš jediné slůvko. Procitáš klidný, v prosluněné místnosti, z koutků si otíráš prach jejích křídel.
Nástrojová deska
Pečlivě pokreslená obrysy všech pomůcek, aby bylo jasné, kam co
patří, nebozez a poříz, tesařské kladivo a příčná pila, jsou to dlaně
obkreslené na stěnách pravěkých jeskyní ve Francii, malované směsí
sazí a slin před deseti tisíci let v bázlivém ligotání epochy, ruce
zapůjčené k budování světa, které jsme nikdy nevrátili.
