Nové básně
Co to vlastně znamená nové básně? Jsou to takové básně, které vznikaly v období od dokončení poslední vydané sbírky Pohled z kavárny v Bath. Tedy za poslední dva roky. Jsou to básně dosud nepublikované, autorsky už nicméně kodifikované (pravděpodobnost dalších, nových zásahů do textů je už minimální). I proto je z desetičlenného souboru hned osm básní z roku 2007: měly čas se uležet. Nových básní mám v počítači pochopitelně víc; s redaktorem nejmenovaného nakladatelství jsme se už bavili o příští knize. Když všechno půjde dobře, mohla by vyjít nová sbírka v první půlce roku 2010. Příjemné čtení.
V kůži Ivana Wernische
I. Jejich je království nebeské, ale kam bych přišel já, kdybych pořád dával?
II. Jsem nabažen!
Dávných lásek a i žen, které neznám.
Je to celý seznam výčitek.
III. Vzteklý muž na kole, na chvíli zkrásní, jenom když projíždí pod cizí básní.
IV. V sedm nad střechami… Přestanu se rýmovat.
Cesta
Ráno do Svitav, odkud pochází slunce.
V cukrárně vysedět vajíčko nového města.
Smích se usadil sám, hluboko v hrdle.
Nepřijdu, nečekej, pracuji na východě.
Špatná volba
Běh mraků, stříbrné píšťaly deště.
Dny jako provazy zařízlé v mase.
= = =
Spící tváře, chodby chrámů. Písmena na povlacích těl.
V zobáku had, spletené hnízdo paží.
Post scriptum
Cínová konvice, stůl pro dvanáct osob.
= = =
Všiml jsem si, že to, čím se zabýváš, má rozpité okraje zimy osmnáct set šedesát sedm.
Roku, v kterém vyšel Turgeněvův Kouř.
Nový svět
Na dětské párty polib na rty žábu; bude ti jasné jak snem prochází se:
Tuleni u dveří ukaž rybu, vylez na ulici a jdi stále doprava
V tom snu jsi něžný sněžný muž…
Jdi doprava, vrať se ke vchodu, podplať stráž a zakřič do otvoru:
„Maska čerta skáče a čelo vosí ženy se rosí!“
Je-li ryba dosud panna, je to znamení:
Ponech sen, ten srstnatý prst horstev, ponech yettimu…
Jdi do bažin a ukaž tlusté ženě královskou pečeť
Má Afriko!
Živý neon večera. Zvířata v krabičce na prsteny.
Tahy za potravou, kruh stepí prostupný.
Pít u brodu, vyříkat si zbytečnosti. Kapku po kapce přiznávat, co se nestalo.
Stařeny v řece, žluté skvrny na vodě.
Windows
Chuť kávy na patře, aroma lehkosti.
Tak je, když nový den zahraje na kosti.
Ťuká mi na plochu: Budu žít bez tebe…
= = =
Balónky smutných slov přilétly oknem.
…
Byla to klika. Pil kafe, podíval se za sebe, ona tam seděla, bezduchá.
Nebe, stříbřitě šedé, cedilo vodu z jediného mračna; dovedná hříčka přírody.
Hodil si do vody kostku ledu, vše stálo na stejné premise:
Jestli se na něho podívá, stará obloha sjede do piva, které stojí před ní, tiše se rozední a pak půjdou společně domů.
Chtěl tomu věřit; myšlenky řídké a porézní.