Fotovýstava: Roman Szpuk
Obrysy konkrétna se ztrácejí, ale pocit opojení a bujarosti niterných plamenů zůstává. Píše se rok 1997 a já se poprvé setkávám s Martinem v hradním sklípku na Bítově. Opěvujeme v improvizovaných verších vnady krásné vinařky, která toho ví tolik o vínu. Ptáme se na všechno možné, utrácíme ostošest, jen abychom jí mohli být nablízku. Nejraději bychom věděli všechno, ale ne o vínu, nýbrž o hroznech jejích ňader. Vstoupit tak do jejích vinic. No, nezdařilo se (jen Pavel Raichman se při vzpomínce na to odpoledne ještě po letech potutelně usmívá, tenkrát tam pil s námi a držel se trochu stranou, kdo ví…).
Později jsem Martina potkával na oficiálních akcích s mnoha lidmi. Nebylo tolik možností trávit čas v bohulibém popíjení a dlouhých rozhovorech pod ochranou azylu nějakého nonstopu. Ale vždy, když se naše pohledy střetly nad hlavami ostatních, museli jsme se pousmát, jako bychom byli nositeli společného tajemství. Martina si vážím především pro jeho nezištnou pomoc mnohým básníkům, kteří by v dnešní době jen s obtížemi sahali k realizaci vlastních rukopisů. Vážím si ho i pro příležitost, kterou mi nyní poskytuje, že mohu zveřejnit na jeho stránkách několik svých neumělých záběrů.
Roman Szpuk
http://roman.blackhost.cz | http://hajku.blackhost.cz (zde v galerii pod nickem Darmo-šlap)
Galerie_Szpuk
