Trojblog – květen 2008
Taky si mě jednou předvolali. Narušoval jsem život socialistické společnosti spory s tchánem. Nebyl jsem totiž zrovna nadšenej, když k nám bez ohlášení v osm ráno vpadl, posadil se ke stolu, u kterého jsem s ženou a dítětem ospale, v trenkách žvýkal ranní housku, a čuměl. Jenže ten byt byl jeho. Komise se mnou nehnula, tak mě předali na přestupkové řízení. Tam se mnou taky nehnuli. Nakonec to dopadlo tak, že mi ten důstojný muž, vědec, hlasem téměř škemravým vysvětlil, že ode mě potřebuje alespoň formální omluvu co minimální satisfakci. Těžko bych si tehdy vymyslel věc, kterou bych považoval za marnější a zbytečnější, než formální omluvu, ale stalo se, co jsem nečekal. Pomohlo to. Dokonce i mně. Zvláštní. M.
Představ si, že jdeš po ulici, předpokládám, že je časné dopoledne, a tu a tam zcela neznámým lidem, které náhodou potkáš, začneš podávat ruce. A říkat při tom budeš pořád to stejné: Přijměte, prosím, moji formální omluvu. Možná to zkusím už zítra. I.
A představ si, že jdeš do nebe, předpokládám, že je zrovna před obědem, Svatej Petr ti otevře bránu a ty začneš blekovat: Sorry, fakt sorry, rád bych se tak nějak omluvil… A: Nebyl by nějakej gáblík? M.
A Svatej Petr na to: Jo, beze všeho, na, tumáš, tady máš tyčinku Müssli. I.
Omluva je přiznání, že i když jsi někomu ublížil, nebudeš s tím nic dělat. Perverzita omluv je obzvláště zřejmá na politické úrovni. U nás s tím, tuším, začal Havel omluvou sudetským Němcům. Papež za křížové výpravy, jeden za všechny, všichni za jednoho… Tyto navíc patří do zvláštní kategorie omluv abstraktních, kdy se omlouvač omlouvá za něco, co neudělal, čili za něco, co se ani nemuselo stát. Z omluvy se pak snadno stává pomluva. Hnusná debilní móda. P.
Tak jsem to dneska zkusil. Jenomže mi to moc nevyšlo, trochu jsem to poplet. Přistoupil jsem v hospodě u Vopěnků k člověku, s kterým se znám jen od vidění. Nikdy předtím jsme spolu nemluvili. Povídám: Moc se vám omlouvám. A on na to: Dobrý, dobrý, nic se nestalo. Otočil se ode mě a pil si svý pivo. Opravdu jako by se nic nestalo. I.
Kdysi dávno na hlavním nádraží v Hradci Králové přistoupil ke mně seriózně oblečený pán a dal mi facku. Dal jsem mu rovněž facku, pán smekl klobouk a pravil: Promiňte, já si vás s někým spletl. A za rohem v nádražním bufetu tam mívali ukrutně delikátní smaženky a taky plíčky na smetaně, čili pajšl. To už se dnes nedělá. Nyní bufet vystrnadila restaurace, co si hraje na hogo-fogo, ale žrát se to nedá. P.
Jednou jsem se měl omluvit učiteli matematiky za něco, co jsem dle svého nejlepšího svědomí vůbec neprovedl. Bylo to pro mě natolik nové, že jsem si to chtěl – sám, v prázdném bytě – pro jistotu odzkoušet před zrcadlem, než vyrazím do školy. Když jsem své „promiňte" opakoval asi tak pošesté, pokaždé s novým, vždy zkroušenějším výrazem, vytryskly mi z očí slzy a zahořel jsem k sobě těmi nejněžnějšími city: našel jsem smrtící zbraň! Někdo vypadá dobře, když vztyčuje rudou fangli nad Reichstagem, mně ale víc sluší, když lížu nějakému skunkovi polobotky. Neumíte si představit, kolik lidí na mě nedá dopustit a chce mi sloužit do roztrhání těla jen proto, že jsem se jim někdy za něco omluvil. M.
Rád se omlouvám pouze za to, co jsem nespáchal. I.
Nějak málo se, hoši, bavíme o sexu… Čím to, sakra?! Ale já to hodlám změnit, protože pro vás mám jednu opravdu rajcovní bulvární novinku. Víte, jaký je skutečný smysl toho, že se homo sapiens pohybuje po planetě v habitu mužském a ženském… a že se navzájem pojímají, neboli „spolu šoustaj“? Samozřejmě, je to proto, aby vyvedli nějaké mladé, ale to by se dalo pohodlněji vyřídit, kdyby byl člověk hermafroditní, jako jsou někteří jiní živočichové. Takže: vyšším smyslem celého toho humbuku mezi babama a klukama je boj proti parazitům! Viry a jiná verbež by nás totiž dávno zprovodili ze světa, kdybychom je nepřekvapovali stále novými a novými genetickými kombinacemi. Velká chyba, že to lidi pořádně nevědí, nebo na to alespoň víc nemyslí. Třeba by pak všechny ty komplikované vztahy byly průzračnější a jednodušší… M.
Já ti nevím… Takový viry nebo bakterie pohlaví nemaj, a jak hezky mutujou. Spíš si myslím, že pohlaví pánbůh stvořil, aby nás zprudil. Když už jsme u toho, má čeština nějaké sloveso pro soulož, které by nebylo opisem? Tak třeba mrdat původně znamená vrtět ocasem, šukat = pohybovat se na malém prostoru. Prcat vzalo počátek nejspíš od prdele a šoustat zase od šustit? Jebat nevím, píchat je metafora. Obzvláště pikantní se mi zdá spát, protože se u toho spát opravdu nedá, několikrát jsem to zkoušel, a vždycky se probudil. Možná to sloveso bylo, a je už zapomenuté. P.
Pánové, raději neetymologizujme, vypadá to dost legračně. A na sex bych se taky vykašlal, sex mě nebaví, tato lidová zábava je spíš pro pitomce. I.
Legračně to vypadá, ale možná etymologizujeme právě proto, že sex je lidová zábava spíš pro pitomce. Kdybysme byli pitomci, tak bychom šukali a neetymologizovali. M.
Nejlepší je mrdat a entomologovat zároveň. P.
Já mám holt dneska takovej den, že mě nebaví š. ani e., ale ani a., b., c., d. atd. Tak teda pardon. I.
Občas říkám svýmu klukovi, kterýmu ještě není pět, „holoubku“, „kloučku“, ba i „broučku“. Nevím, jestli je to dobrý, jen se mu snažím zvednout náladu. Snad kvůli tomu nebude na kluky… M.
S mým dědečkem (ano, s tím, co se setkal s Pérákem) se od dětství (mého) líbáme na ústa na přivítanou i na rozloučenou. Je to taková rodinná tradic. Podobně s mým kamarádem sochařem Málkem. A na kluky nejsem, alespoň ne sexuálně. Vůbec si myslím, že je škoda, že se chlapi stydí se spolu cicmat, podle mě to utužuje vztahy. P.
Jo, a taky se rád peru s maďarskou ohařkou své sestry. Je to ještě mladý tele, ale jinak krásně rostlá, štíhlá, ale zase pevně stavěná věc. A je to hrozně příjemný, prát se se zvířetem opravdu tělo na tělo, cítit jeho sílu… a přemoct ji. Strhnu fenu na zem a snažím se ji znehybnit. Chvíli bojuje ze všech sil, pak ochabne, odpočívá, a já musím být ve střehu, abych nepropásl okamžik, kdy znovu nastoupí. To by se mi vysmekla a už bych ji znovu nedostal pod kontrolu. M.
Takový zápas může končit prokousnutým hrdlem. Se zvířetem nikdy nevíš. Ale co by to bylo za hru, kdyby nehrozilo žádné nebezpečí. I.